teď a tady

Prší, prší, jen se leje...

Počasí se staví na hlavu a mně se skrze odložená focení v kalendáři objevila volná okénka.
Co s nimi? Vyřešila to návštěva babičky, které se na zahradě povalovala hromada chvojí.

Tvořit.

Jak já jsem na chvíli zase místo měření mezer, vlhkosti, vybíraní stěrek a domlouvání termínu montáže, potřebovala tvořit.
Nechat myšlenky volně plynout a ruce konat.
A tak se stalo.

Voňavé větvičky, šípky a sušené poklady nasbírané během procházek s Amiškou.
Já to říkám pořád, že se vyplatí být sběračem... :)

A tak jsem motala a motala, až jsem domotala.

Jeden pro maminku.
Jeden pro babičku.
Jeden pro sebe.

Mísí se v nich jednoduše vše, co příroda dala.
Voní podzimem a sychravým počasím.
Hrají zemitými barvami.

Můj najdete tady na fotkách.

Umotala jsem jej dnes odpoledne po obědě, když si Amiška užívala svoji chvilku s tatínkem. Na přístřešek bubnovaly kapky deště a prsty na nohou mi tedy mrzly, ale stálo to za to. Na chvíli sama se sebou, klidná hlava. Myšlenky utíkaly k našemu domečku u lesa. Představovala jsem si, jak si podobný věnec zanedlouho pověsím na naše vstupní dveře. Jak tu chladnou stavbu pomalu zahříváme tím, co je nám blízké... už aby to bylo!

Snad Vás dnes také potkala alespoň jedna malá radost.
Já je v těchto dnech potřebuji víc a víc.
Tahle tvořivá byla pohlazením.

A to, že nám dnes madam usnula v 19:10 (Fakt! Je to k nevíře, ale je to tak!), to je příjemný bonus navíc.
Tak hurá na "A Life on Our Planet" od Davida Attenborougha.
Už se na něj pár dní chystáme.

Poklidný večer Vám přeji.

K.