Jde-li mi na podzim kromě popíjení čaje a vaření polévek něco opravdu dobře, pak je to udržování plamene ve všech možných lucernách, svícnech a aroma lampách světa. Čím méně světla nám v průběhu podzimu a zimy den nabízí, tím více světla mám chuť rozžehnout u nás doma.
A tak můj podzim není jen o posledních hřejivých paprscích slunce, o listí, které šepotá mezi kroky, studeném větru, jež štípe ve tvářích, oblíbené šále, dýňové polévce, playlistu Coldplay, kaštanech, pro které jsme se v dětství byli schopni porvat, nebo narozeninách mojí maminky. Můj podzim je také o špetce světla, jež tancuje u nás v obýváku v lucernách i svícnech, a prozpěvuje o klidu, pohodě, a takovém tom pravém domacím teple, které nás obejme, když se promrzlí od hlavy až k patě vrátíme domů, a otočíme klíčem ve dveřích.
Znáte ten pocit?
Znáte to teplo?
Víte, strašně se těším do toho našeho domečku. Domácí teplo tam budeme vařit v krbu. Vidím nás společně mezi polštáři pod dekou, dokonce slyším praskat polínka dřeva. Amélie z Karlína velí krbovému ředitelství, hlavní cíl = udržet oheň. Jde jí to zajisté skvěle, ostatně jako všechno, do čeho se pustí s úsměvem. Své ředitelování bere vážně a domácí teplo vaří jako pravý a nefalšovaný masterchef.
Nemyslete si, že jako rodilá Pražačka neumí pořádně zatopit.
Naopak.
Tohle má v krvi po dědovi z Kravař i dědovi z Opavy.
Ti umí panečku zatopit.
A tak pravidelně přikládá.
A pokud bude přikládat s takovou vervou, jako objevuje svět,
věřím, že jednou budeme dodávat teplo celé vesnici…
Konec pohádky O Amélii a krbu. :))
Dnes Vám přeji, ať každý najdete recept na to své domácí teplo.
My už jej našli.
Má 2 ruce, 2 nohy, modré oči, prská, slintá, nespí, a miluje avokádo.
K.
|
Sním, bydlím, vařím, tvořím, myslím, miluji a žiji.
Vítejte v mém světě! Teď a tady! |
|
teď a tady 2024