teď a tady

Domov.

Vím, jako maminka neposílám tolik interiérových fotek jako dříve (taky vím, že je máte rádi :)), ale pravdou zůstává, že to aktuálně jinak nejde. Víte, ono to u nás doma na první pohled totiž posledních 9 měsíců vypadá skoro stejně, a přesto je všechno jinak. Ta kouzelná esence, která nám doma ale zamíchala kartami, není na fotkách vidět na první dobrou.

Je to láska, která se rozprostřela do všech koutů světa.

A ta se musí cítit, nikoliv jen obhlížet na fotkách.

Domov už není jen o nás dvou, chutné večeři, napínavém seriálu či dokonalém minimalistickém svícnu. Domov je teď především o jiskřivých modrých očích a šibalském úsměvu se 6 zoubkama. Nemyslete si, tuze ráda obdivuji interiérové fotky blogerských kolegyň, nebo oblíbených architektonických studií, jen mi narozením naší krásné dcery priority udělaly "škatulata, hejbejte se!". Víc se u nás teď jednoduše žije a miluje, než myslí, bydlí a vaří... a opravdové štěstí máme schované zcela někde jinde, než na vyšperkovaných poličkách.

Díky Amélii za tuhle životní lekci.

Je totiž nesmírně osvobozující vědět, že domov tvoří především Ti, které dokážeme láskyplně obejmout ve své náruči.
Všechno ostatní je takový malý bonus navíc.

Přesto všechno, jednu svou radost si zatím střežím.
Je to živá kytka na stole.
Tak Vám ji posílám.

A přeji nám všem více domovů, které se schovají do náruče, nikoliv uloží na poličku.

Pohodové podzimní dny,

K.