teď a tady

Brrr...

Ta víkendová zima, za kterou by se nestyděli ani v Rusku, mi připomněla, že v kapse nosím tip na jeden moc hezký výlet. Tenkrát byla totiž také zima jako v Rusku, ale nic to nezměnilo na tom, jak hezky jsme se na Farmě Klínec, kam bych Vás ráda pozvala, cítili. Stačí vyjet půl hodinky za Prahu, a hned Vám budou společnost dělat králíci, holubi, bažanti či slepice všeho druhu, a taky na Vás budou rozverně mečet kozy, nebo si Vás najde flegmatický pohled místních krav a ovcí.

Když jsme se na farmu vydali my, měli jsme to štěstí, že jsme se zrovna potkali s malými kůzlátky a čerstvě narozeným morčetem.
Panečku, to Vám bylo radosti.

Pan majitel, který zvířata zrovna obstarával, byl nesmírně laskavý a přátelský. Vzal nás všechny ke kůzlátkům, nechal děti kůzlata pohladit, a vyprávěl o tom, kolik zvířat na farmě mají, jak se o ně starají, a jak vlastně celá tahle farma vyrostla do dnešní podoby. Výbornou zprávou pro všechny mámy a táty je, že by se tahle farma klidně mohla pyšnit nálepkou 100% "baby&parents friendly". Děti se vyřádí na houpačkách, skluzavce či pískovišti, rodiče si v Hospůdce Na Farmě kromě piva a vína mohou poručit speciality z místní udírny, nebo sýry, které tady vyrábějí.

My jsme na farmě pochůzkovali v únoru, bylo ponuře sychravo, a přestože jsme si to tam moc užívali, říkali jsme si, že až začne slunce hřát do tváří, jako to dělá pravě teď, bude to tam ještě větší paráda. Brzy se proto na farmu určitě vypravíme znovu. Nejen za zvířaty, ale taky pro výbornou fetu, kterou jsme si v Krámku ve dvoře koupili k večeři. Kromě sýrů v krámku najdete i místní jogurty, tvaroh či paštiky, a taky produkty od jiných výrobců, za které zde ručí. A kdybyste chtěli jó gastronomický zážitek, zkuste Restauraci Pod Farmou, kam jsme se chystali na oběd... ale nakonec jsme ostrouhali. Bez rezervace si v ní totiž s největší pravděpodobností nesednete, tak buďte chytřejší, než my, a zavolejte si dopředu...:)

Pokud se na farmu vypravíte, nezapomeňte alespoň chvíli v tichosti naslouchat tomu krásnému příběhu, za kterým stojí máma, táta a 3 děti, jež si za Prahou plní sen a budují oázu klidu. Příběhu, ve kterém jedna rodina utekla uspěchané době, a společnými silami tvoří místo, kde čas ubírá na rychlosti, a uspěchané kroky střídá pozvolná chůze s hlubokým nádechem a výdechem. Ještě krásnější mi na tom všem připadá ta nesobecká myšlenka, že tohle místo netvoří jen pro sebe, ale pro nás všechny, jak nám bylo řečeno. Abychom s našimi dětmi či vnoučaty také mohli zvolnit krok, a nasbírat do kapes špetku klidu, a onoho obyčejného, ale tolik důležitého, bytí teď a tady.

Naše Amélie se do pana farmáře zamilovala na první dobrou. Chytila se jej okolo krku a už se jej nechtěla pustit, a já se jí vůbec nedivím. Díky téhle zkušenosti jsem si znovu potvrdila, že děti prostě v lidech poznají dobro, protože z tohohle pana farmáře dobro sálalo do všech světových stran. A ta atmosféra, která poletovala okolo, tu dokáží namalovat jen lidé, kteří netvoří pouze rukama, ale především srdcem.

Tady to srdce potkáte na každém rohu.

Tak se někdy zastavte.
Pro rozverné MÉÉÉčení i flegmatické BŮŮŮčení.
Pro špetku klidu a pohody, pro půl pytle úžasu nad tím, co dokáží lidské ruce, když je srdce žene kupředu.

Užijte si to, a pokud máte tip na další místa, kde se tvoří skrze srdce, určitě mi napište.
Krásný den.

K.