teď a tady

...a byla po T A K O V É době sama venku za tmy.

V pondělí večer mi 2 hodiny dělaly společnost hortenzie, chryzantémy, germíny či okrasné bodláky. Taky moje ruce a floristický nůž. Manželova kamarádka mě nedávno lákala na kurz vázání květin, a protože jsem od malička mezi kvítky na loukách ráda pobíhala, a pak z nich tvořila, zlákat jsem se snadno nechala. Ještě, že tak. Kromě kvítí a osvědčení jsem si totiž domů přinesla čistou hlavu, a to je něco, za co mámy umí platit zlatem. Né, že bych tedy doma nějaké zlato měla, ale kdyby měla, tak bych ho bez mrknutí oka za čistou hlavu dala!

Ty dvě hodiny byly fuč, než bys řekl švec, přesto všechno jsem si z nich užila každou utíkající sekundu.

Do kapes jsem nasbírala čerstvý vzduch, energii, a v mých nejmilejších roztrhaných džínách, které moje babi pasovala na nejšerednější kalhoty na světě, jsem zase cítila trošku svobody a rozvernosti, o kterých tý díry na kolenou zpívají. S nadsázkou bych řekla, že jsem se zase na chvíli cítila jako za mlada, leč jsem samozřejmě někde mezi šikmým řezem a drátkováním germín myslela na ty moje "nezbedníky" doma.

Včera ráno jsem ještě plula na téhle květinové vlně, a tak jsme si s Amiškou udělaly vlastní floristický workshop. Tu obrovskou kytici, kterou jsem si na kurzu uvázala, jsme spolu zase rozvázaly, a po 20ti seskocích z učící věže, které by se mírou nebezpečí bez zaváhání rovnaly výkonu Arnolda Schwarzeneggera v Predátorovi, jsme úspěšně domotaly věnec na dveře. Žádná velká překvapení ode mě nečekejte, pár větviček eukalyptu a troška okrasného bodláčí.

Nám se však tohle bodláčí tak "páčí", že to jednoduše stačí.

Z ostatních kytek, které hrdinsky ustály neúnavně se opakující útoky malé madam z Karlína, jsem si zkusila uvázat ještě jednu menší kytici. Přidala jsem ke kvítí i fialovou statici, kterou jsem měla doma ve váze, a pak se radovala, že to tak hezky padlo do noty. Kvítky, na které se nedostalo, jsme pak s Aminkou "lážo plážo" uvelebily do vázy. Budou ještě pár dní dělat radost, a připomínat tenhle krásný zážitek, který Vám jménem všech těch barevných kytek D O P O R U Č U J I všemi deseti. Nejen mámám, ale Vám všem, kteří potřebujete vyklopit z hlavy půl kila myšlenek.

Nemyslet, jen být a tvořit.

Sami se sebou.
Teď a tady.

Zkuste to, protože kdo váže, ten jede... :)
A já jela a bylo to bájo!

Pohodové podzimní dny,

K.

PS: Baju, díky, žes mě na tu jízdu vzala s sebou!

-----
Kurz jsem absolvovala v květinovém ateliéru ROSMARINO, a bylo to moc fajn.
Pohodové prostředí a kyblík plný krásných kytek.
A čistá hlava, hlavně ta čistá hlava! :)