teď a tady

První adventní u nás začala trošku hekticky, protože se madam do nového dne neprobudila v nejlepším rozpoložení, jakmile to však u nás dopoledne zavonělo perníčky, špatná nálada byla zažehnána. Těsto na nás čekalo v lednici ze sobotní noci, pro recept chodívám k Lucii Nesto, která má poměr ingrediencí skvěle vyvážený. Amiška si pak střihla své perníčkové poprvé, kdybyste v tu chvíli stáli za dveřmi, linulo by se k Vám kromě vůně perníkového koření i jedno nekončící "mňam, mňam, mňam, dobe to chutná"... :D

Jak rychle jsme spolu perníčky všichni 3 upekli, tak rychle jsme je i schovali, protože by to "mňam, mňam, mňam, dobe to chutná" opravdu nikdy neskončilo. Dobré však vědět, že testem prošly na výbornou, a paní ředitelka z Karlína neměla žádné připomínky. Uměla-li by více mluvit, zajisté by stejně jako Gordon Ramsay bez zaváhání vystřelila: "Struktura perfektní, ingredience vyvážené, chuť delikátní!"... A fakt že jo! Pokud tedy ještě nemáte svůj oblíbený recept, nebo byste rádi vyzkoušeli nový, neváhejte, a pusťte se do nich. Určitě taky budete mlaskat jako madam.

Na stole v kuchyni o první adventní prozpěvovaly 4 svíčky, které jsem letos posadila do větviček v dřevěné misce, tu jsme si pár měsíců nazpět pořídili při návštěvě farmy Klínec. Během roku na procházkách sbírám všechno možné, co mi cestou cvrnkne do nosu, takže jsem z krabice tentokrát vytáhla šišky, zlomené větvičky, trávu, a taky sušené listy květin, které jsem si nedávno přinesla v obrovské kytici z květinového kurzu. Pamatujete, jak jsem si v říjnu uvázala kytku? Využila jsem okrasné bodláčí a hortenzii. Eukalyptus Vás u mě jistě nepřekvapí, to už je taková moje tradice, která voní mentolem, a nikdy mě asi neomrzí. Ve stejném duchu jsem si uvázala i věnec na dveře, ten se Vám na blog pokusím poslat v nadcházejících dnech.

Odpoledne jsme s madam vyrazily na procházku, aby měl doma taťka klid na práci, jakmile se však denní světlo pomalu začalo ztrácet v nedohlednu, upalovaly jsme zpátky do tepla k první adventní svíčce. Loni měla Amiška necelý rok, a bylo to hrozně fajn, vidět ji však u první svíčky letos, jak se pohledem dlouze ztrácí v plápolajícím plamínku, uvědomuje si, že v sobě budujeme nádherné rodinné rituály a tradice, všechno nadšeně komentuje, a u toho se nacpává perníčky, byl zase zcela jiný zážitek.

Čisté štěstí, řekla bych.

Tu radost z maličkostí my, dospělí, už totiž tolik neumíme.
Ale je nesmírně osvobozující si ji zase připomenout.
Tak Vám ji posíláme.

Krásný večer plný radosti,

K.