Vítej, vánoční nálado.
Snad se u nás na chvilinku ohřeješ.
Letos nebyl prostor pro adventního hrdinu. S výzdobou jsme totiž s Amiškou nezačaly za 5 minut dvanáct, ale rovnou 5 minut po dvanácté. Stavba domečku si nečekaně vyžádala více času a pozornosti, než jsem plánovala, tedy jsme se do Karlína po 14 dnech vrátili až první adventní neděli. V kufru od auta jsem si sice vezla zelený věneček, který jsem si ještě před odjezdem do Prahy u mamky a taťky v garáži stihla umotat, pozdní příjezd a Amiščina nevolnost však nakonec umotala mě, a tak jsem neskočila na vánoční výzdobu, ale rovnou do peřin.
Nakonec jsme spolu však všichni tři překonali jak únavu a závod s časem, tak první nešťastný kočárkový karambol, a ke konci týdne to u nás už začalo vonět blížícími se svátky. Královnou tohoto věnečku měla být cesmína, ve finále to u mě ale zase vyhrála jemnost. Zdobí nám jej tedy eukalyptus, nevěstin závoj a modřínové šišky, které jsem nasbírala na procházce s Amiškou. Původně měl tenhle vánoční štramák putovat na vchodové dveře, pro fotku jsem si jej ovšem zavěsila na tenhle prázdný rám obrazu, a už jsem jej tam nechala. Tak nějak mám pocit, že tam prostě padne jako hrnec... víte kam... :)