teď a tady

Chodíte na procházky?

Rozhýbat tělo, provětrat hlavu, posbírat do tváře trošku hřejivého slunce? My s mužem velmi rádi. Máme tady v Karlíně pár vyšlapaných kilometrů, které nás baví. Ty kilometry vedou místem, které v zimě dýchá tichým smutnem, ale od jara do podzimu hraje barvami a dobrou náladou. Každý náš krok tyto dny lemuje luční kvítí a nezbedná tráva. Poletuje okolo nás pohoda, klid a úsměvy kolemjdoucích. A taky nás svádí vůně všech květů okolo.

V té přehlídce lučního kvítí se vystavuje jeden náfuka. Tyčí se vysoko nad všechny ostatní a tuze rád se nechává obdivovat. Je to Vratič obecný, jedovatá potvora, která zároveň léčí. Minulý týden jsem si pár žlutých květů přinesla domů. Pyšní se u nás v kuchyni na stole, protože moc dobře ví, jak jim to tam svědčí. Atmosféra je zase trošku jiná a to mě na bydlení baví vůbec nejvíc. Že je vše o malých detailech, které promlouvají, a přihazují do pocitů "tady jsem doma" každý něco svého. Luční kvítí, to promlouvá obzvláště překrásně. I když je to třeba potvora jedovatá.

Promlouvání, to je další krásná věc. My s mužem promlouváme pořád. I mezi těmi ušlapanými kilometry. Vychutnáváme si klidnou chvilku a sami sebe, u toho sypeme slova do vzduchu. O životě, o nás dvou, o radostech i zklamáních, nebo třeba jen o tom, co si uvaříme k večeři. Okamžiky s ním jsou tou nejhezčí částí dne. Když se takový okamžik poštěstí pod modrou oblohou a paprsky slunce, je to balzám na duši.

Promlouváte?

Ano, vím, hodně mluvíme. O všem možném pořád dokola. Ale promlouváme? Promlouvat neznamená mluvit. Promlouvat znamená sypat slova ze svého nitra. Vnímat každé z nich. A taky jim naslouchat. Promlouvat znamená naplnit svět tím, za čím si stojím. Tím, v co věřím. Tím, čím opravdu jsem. Promlouvá-li jeden, je to zážitek. Promlouvají-li dva, je to symfonie osobností, názorů, přání a tužeb, stejně jako symfonie lučního kvítí plápolajícího v něžném letním vánku.

A proto...
...více kvítí.

Více promlouvání.

K.