teď a tady

Už zase mě učarovala.

Malá něžná poupata, kterým byla do vínku dána snad ta nejprostší jednoduchost. Ona jednoduchost, ta mě na nich baví nejvíce. A pak také skutečnost, že si vůbec neuvědomují, jakou krásu svým skromným pohledem chrlí do světa.

Tulipány.

Úplně nejradši mám ty bílé.
Vnášejí do té prosté jednoduchosti ještě kapku neobyčejnosti.
A to já ráda… ale to už přeci víte, že mě k sobě nejvíce táhnou věci, které jsou tak obyčejné, až tu obyčejnost povznáší na něco zcela neobyčejného.

Omotaly si mě okolo prstu už minulý rok.

6 hodin večer.
Dlouhý den za sebou, hlava jako balón.
V každé ruce taška s nákupem, ucha mě lahodně řežou do dlaní.
Na patách puchýře z nových balerín, ty umí také dobře řezat.
Nevadí, hlavně že perfektně ladí ke kabátu.
Vlasy větrem rozevláté, ofina v očích. Nevidím na krok.
Do toho občas začne vyzvánět telefon. Nebo klíčky od bytu hrají na schovávanou, to je taky zábava.

Vůbec největší zábava je, když se ta ucha od tašek rozhodnou, že řezat do dlaní není takové terno, a zatouží po naprosté autonomii. Nejdříve se nenápadně natahují a pak už se to valí jedno za druhým. Aby to bylo dramatické, tak samozřejmě až v předposledním patře. Chybí tomu jen pár melodických tónů z nejnapínavějšího trháku.

Vydrží?
Nevydrží?

Myslím ty tašky, né moje nervy... :)

Víte co… je to jedno. Pod paží totiž svírám kytici.
Ano, jsou to tulipány.
Bílé!

V okamžiku, kdy je uvelebím do vázy, aby začaly na všechny strany chrlit tu krásu, zapomínám na únavu, puchýře, neposedná ucha toužící po samostatnosti a všechny další nástrahy, které se přikutálely do cesty. Nevím proč, ale doslova jsem si zamilovala bílé tulipány na našem jídelním stole. Pohled na ně mě naprosto uklidňuje. Teplo domova sálá ještě minimálně o 3 pohlazení intenzivněji. A ve vzduchu tancuje něco hrozně svěžího.

Mé tiché rozhovory s tulipány byly dokonce tak hluboké, že jsem si pro ně z celého dne uloupila pár minut.
Je to mých 5 minut s tulipány.

5 minut ticha a prosté krásy.

Nejlépe těch 5 minut chutná ráno. S jasmínovým čajem, když téměř celý Karlín spí, ale venku už štěbetají ptáci. Často s tím šálkem čaje usedám k tomu stolu, jen tak v tichosti... na pár chvil. Mám ráda ten moment. Ten okamžik, který stojí v čase. Někdy mi během těch pár chvil proběhnou hlavou desítky myšlenek, jindy spolu se světem okolo mlčí i má hlava. Je to 5 minut, ve kterých hrají hlavní roli tulipány, ten výborný jasmínový čaj a já. A věřte mi, někdy těch obyčejných 5 minut stačí k tomu, aby člověk zavřel oči, zhluboka se nadechl a našel v sobě půl kila energie do dalších dnů a úsměv k tomu.

Jak málo stačí ke štěstí... :)

Prostě maličkosti. Ty, které dělají veliké dny. Ale o těch jsem Vám už psala.

Nicméně... až Vám příště nebude do zpěvu, nebo Vám do rukávu skočí pekelná únava, nebo se Vám jen něco nevyvede tak, jak byste si přáli, zkuste se místo veleplánů rozhlédnout kolem sebe a vnímat... možná je to právě ta nenápadná a obyčejná maličkost, kterou potřebujete ke štěstí.

Mějte krásné dny.
A naplňte je také svými 5 minutami.
Nebudete litovat.
Slibuji.

K.