teď a tady

Možná si myslíte, že je dnes úplně obyčejná neděde, ale není.
Moje maminka má narozeniny.

Hurá.

Už jsem do slov jednou vetkala, jaké krásné vlastnosti se v ní snoubí.
Také jsem Vám povídala o tom, co všechno mě naučila.
A to, že miluje chrpy, už rovněž víte.

Tak co by se o ní ještě dalo říci?
Mnoho.

Tisíckrát dokola bych vyprávěla o mámě.

O jiskře v jejich očích. O lásce, kterou schovává v bezedné kapse. O růžovém kabátě, do kterého jsem kdysi plakala. O knížkách na poličce v ložnici. O barvách země. O levanduli. O hřejivém obětí. O nakažlivém smíchu. O pocitu bezpečí, který se mě drží jako klíště, když je máma na blízku. Nebo o vepřové pečínce, kterou umí jako nikdo na světě.

Jsem už dospělá kupa vlastností a povinností, a přece mám pocit, že s každým dalším rokem potřebuji mámu víc a víc.
Když stojí při mně, jakýkoliv životní scénář se hraje lépe.

Štěstí šimrá o poznání silněji.
Smutno trápí o několik slz méně.
Strach se schovává do kouta a krčí se k zemi.

Máma se mnou začala psát jeden z nejkrásnějších příběhů. Už tolik let mi pomáhá mezi řádky schovat radosti i starosti, touhy, přání a taky všechna malá tajemství. Píše láskyplně a trpělivě, a já věřím, že budu jednou stejně láskyplně a trpělivě psát příběhy se svými dětmi. Že budu také mámou, která má pro své děti v každém ročním období připravený úsměv a pochopení. Mámou, které děti skáčou do náruče, protože její objetí hřeje a voní. Mámou, kterou ty děti milují vroucně a nekonečně. Tak, jako já miluji tu svoji.

Děkuji za každé písmenko.
Každé slovo.
Každý řádek.

Děkuji za to, že jsi mi už tenkrát splnila všechny tajné sny.
Kabelkou počínaje, princem na koni konče.

Všechny mé myšlenky dnes patří Tobě, mami.

Tak na T E B E.

K.

PS: Ten princ na koni se jmenoval Filip. Věrně mi sloužil až do onoho osudného dne, kdy jsme si se ségrou hrály na chirurgy, a chyběl nám pacient na operačním sále. Byl statečný. Díky i Tobě, Filipe :)