teď a tady

Posílám Vám pozdravy.
Od nás z obýváku.
Černobílé.

Obraz určitě znáte. Už se tady párkrát parádil. Mám pro něj slabost. Uklidňuje mě. S naší lampou "trojnožkou" si náramně rozumí a ladí jeden ke druhému. Často usedám s šálkem čaje na gauč a ztrácím se ve slovech s francouzským šarmem. Prostě jen tak jsem. Když se poštěstí, a slunce v tu chvíli přijde na návštěvu, to je teprve zážitek.

Moc se toho u nás nezměnilo. Chuť by byla obrovská, ale čas... ten mě trošku trápil. Utíkal mi před nosem, a i když jsem chvátala, co mi síly stačily, a už už jsem mu šlapala na paty, stejně se mi nakonec ztratil v nedohlednu. A tak jsem vlastně stihla akorát zazimovat šišky a vyměnit je za jarní ptáčky, kteří sice necvrlikají, ale mrkají na nás v jarním rytmu. Pořídila jsem si pár nových krásných doplňků, třeba 2 milé svícny od Madam Stoltz, ale ještě jsem si je nestačila popostrčit tam, kam bych chtěla. Avšak nebojte, chystám se na to.

V hlavě mi poletuje také několik "udělej si sám" projektů. Některé už hodně dlouho, ale víte jak... ten čas. Hodlám si jej však vzít do parády, protože jsem zjistila, že tohle to chvátání za časem není vůbec dobré pro zdraví. A taky, že mi ztrácení se v kreativním světě hrozně schází. A tak zvolním krok a pořídím si mnohem větší sítě. Nachytám si čas do zásoby a pak vytáhnu tu kouzelnou krabici, ve které schovávám všechny radosti pro tvoření.

A začnou se dít věci.

Nebojte, vezmu Vás s sebou.
Tuze ráda.

Zatím mějte pěkné dny. A nechvátejte tolik.
Roztáhněte sítě ještě o kousek víc, zvolněte krok.
Věřte mi, v těchto dnech vím, o čem mluvím.
Ale o tom zas někdy příště.

Až přijde ta pravá chvíle.

K.