teď a tady

Moji drazí,

ani nevíte, jak moc jsem se těšila na chvíli, kdy budu zase sypat slova do našeho malého světa. Na chvíli, kdy se s Vámi opět potkám mezi řádky. Na TUHLE chvíli. Sledujete-li mě na sociálních sítích, zřejmě tušíte, proč bylo nějaký čas ticho. Ano, to cesta necesta. Cesta necesta, kterou jsme tak dlouho plánovali. Cesta necesta, na kterou jsme tak dlouho čekali. Cesta necesta, kterou jsme tak moc potřebovali. A na kterou jsme se s mým mužem nakonec přes všechny útrapy a nezvané hosty v diáři vydali.

Co jsme si s sebou přivezli domů?

O dva a půl tisíce kilometrů více na tachometru, kus Evropy v batůžku a tisíce zážitků po kapsách. Pozdravili jsme 3 krásné země a 10 ještě krásnějších měst. Viděli jsme pyšné vrcholky hor i poklidná údolí. Nechali jsme se unášet okamžiky sršícími zvuky, barvami a stovkami tváří, a také jsme v tichosti poslouchali šeptající moře na opuštěné pláži. Nad hlavou nám létali ptáci, vítr tancoval ve vlasech a vzduchem poletovalo takové malé přímořské tajemno. Snídali jsme preclíky v uličkách probouzejícího se Salzburgu a obědvali na zapadlé lavičce uprostřed Benátek. Nechali jsme se hladit sluncem ve tvářích a také tancovali v dešti. Ve sbírce máme o 2 recepty navíc a na seznamu burgerů jeden zcela famózní. Procházeli jsme se přístavem, obdivovali lodě, představovali si, která komu patří, a jaká dobrodružství už vepsaly do mořských vln. Byli jsme zase na chvíli s rodinou, a také potkali někoho, kdo nás po dlouhé době opravdově pohladil na duších.

Něžně, přesto tak intenzivně.

Uvědomili jsme si tou cestou necestou tolik věcí, a ještě silněji do svých niter vepsali víru v to, že NIC se v životě neděje náhodou.
Že všechno zlé i dobré má jednoduše svůj smysl.
Prostě má...

Nebojte, budu vyprávět.
Vysypu z kapes zážitky a okamžiky, které pro Vás střežím.
Nechám všechny ty chvíle okořeněné dobrodružstvím šeptat.

O teplém slunci i rozverném větru.
O svobodném scénáři.
O nás na cestách.

Slovo po slovu.
Brzy.

K.