Už jako malé copaté děvčátko jsem ve své provizorní zahradní kuchyňce, ve které se vařila polévka z bláta a sedmikrásek, snila o tom, jak si jednou najdu hodného manžela, který mi silnýma rukama postaví překrásný domeček. Měla jsem tenkrát na dvorku místo trouby kousek plechu, dřeva a tucet plastových báboviček. A věřte nebo ne, v téhle kuchyňce se děly divy. Kromě vody, bláta, trávy a sedmikrásek, jsem do polévky v modrém kyblíku nevědomě přisypala ještě pár kouzelných ingrediencí. Byly to moje touhy, přání a sny. Docela obyčejné a malinké, ale silné tak, že si je moje srdce zamklo na 5 západů a nechalo je tam spát.
A víte, co se stalo?
Našel si mě nejhodnější muž na světě a zámek udělal "cvak ".
Všechny ty touhy se probudily. Také přání a sny otevřely oči. A tak i když už nejsem malé copaté děvčátko, vařím zase svou polévku. V té opatruji ony kouzelné ingredience. Teď už tam nejsou samy. Tancují tam i ty od mého muže. Vaříme spolu.
Přisypáváme po špetkách každý kousek sebe.
Je to ON / jsem to JÁ / jsme to MY / a bude to NÁŠ domov!
Tak vítejte u nás v obýváku...