teď a tady

Máte rádi příběhy? Chtěla bych Vám dnes jeden vyprávět.
Vlastně bych Vás chtěla vzít za ruku a pozvat Vás na malou plavbu za jedním příběhem.
Věříte-li mi, chyťte se pevně. Budeme totiž vyplouvat.
Poplujeme pozpátku. Přesně 731 dní nazpět.
Těšíte se?

Bude to plavba za překrásným deštivým dnem.
Za báječným mužem.
Za okamžiky.
Za štěstím.
Za láskou.

Čím více se budeme blížit k cíli, tím více bude vítr foukat.
Pohrávat si s našimi vlasy, možná s myšlenkami.
Ve vzduchu budou vonět kapky deště.
A radost.

Nad hlavami nám budou zpívat koruny stromů.
Jejich listy budou tancovat v rytmu nespoutaném.
A nespoutaná bude také láska okolo.

Budeme-li naslouchat, možná tu lásku uslyšíme šeptat.
A budeme-li naslouchat ještě o špetku více...
...uslyšíme, že šeptá:

Ano

Poprvé.
Podruhé.

Ano všem nástrahám i výzvám.
Ano všemu dobrému i zlému.
Ano čisté nespoutané lásce.
Ano jeden druhému.
Ano bez podmínek.
Ano.

Ten příběh je tak krásný, že se na tuhle malou plavbu vydávám pravidelně.
Už 731 dní se plavím tam a zpátky.
Tam a zpátky.

Jsem zkušeným mořeplavcem mezi vzpomínkami.
Jsem neodbytným čtenářem toho příběhu.

Chtěla bych jej prožívat zas a znova. Klidně několikrát dokola.
Chtěla bych se nenasytně sytit tou horou radosti a lásky.
Donekonečna.

Ale byla by to hrozná škoda.
Doma na mě totiž čeká ten nejbáječnější muž.
A náruč plná čisté nespoutané lásky.

Proto vždycky zase obrátím plachty opačným směrem, a pluji k němu.
K hrdinovi, který ten příběh napsal se mnou.
A který píše dál.

Díky za každý další řádek, drahý.

Díky*

K.