teď a tady

Luční kvítí mě odjakživa mělo omotanou okolo "stonku"... :) Tak nějak to se mnou vždycky umělo. Natočit se ke sluníčku a mrkat lístkem v záři toho nejjemnějšího paprsku, až zrak přechází. Moje maminka, ta s lučním kvítím přátelí celý život, a tak nějak vnitřně vím, že právě díky ní jsem se s ním také naučila promlouvat. Jsou to rozhovory něžné a upřímné. Prosté kvítí narozené na louce se totiž přetvařovat neumí, a to mám na těch květech vlastně asi úplně nejradši.

Tento týden jsme se s mužem nenechali dusnem zahnat do kouta a prošlapali jsme Karlín křížem krážem. Cestou jsem si natrhala i tyhle šarmantně volnomyšlenkářské dámy. Na Rohanském ostrově vykukují z každé strany a dělají svět hezčí, mnohem hezčí. Vzpomínala jsem na mámu a její lásku k upřímným květům, na tátu, který jí ta upřímná poupata narozená na louce pravidelně nosil domů, a taky na dětství, se kterým jsem - k mému štěstí - tenkrát často tancovala právě na oné louce.

Až jednou potkáte moji milou kamarádku, a nyní už i maminku, Simču, zeptejte se jí na tu louku. Zeptejte se jí, jako moc kouzelná byla, a v co jsme se na ní vždycky zázračně proměnily. Tuším, co Vám odpoví. Než jsme si natrhaly dostatek poupat, byly jsme víly. Tancovaly jsme mezi stonky a sbíraly do náruče. A co pak? S plnou náručí lístků a květů se z nás staly velevážené aranžérky květin. Na tom jednom jediném schodu před vchodovými dveřmi na její zahrádce, která s tou loukou sousedí, jsme vázaly pugéty, za které by se nestyděl žádný mistr květinář.

Co víc, ty pugéty byly absolutně svobodné...
... a my jsme v tu chvíli byly svobodné úplně stejně.

Možná také tahle luční svoboda stojí za celým tím kouzlem, které mě k upřímným květům poutá.
A tak dnes nebude těžké vymyslet, co bych si pro nás všechny přála.

Přeji nám, abychom všichni alespoň z poloviny dokázali žít svobodně a ve svém rytmu tak, jako luční kvítí.
Alespoň z poloviny...

Krásné a svobodné dny!

K.