teď a tady

Už jen týden do Vánoc.
Jeden jediný týden.

Když jsem dnes ráno zapalovala u snídaně třetí svíčku, tak trošku nevěřícně jsem hleděla na tu poslední. Stála tam mezi 3 plamínky a trpělivě čekala na svoji chvíli. Moc dobře věděla, že ten kouzelný okamžik, který právě ONA příští víkend vyhlásí do světa, klepe na dveře. A tak ani trošku nezáviděla těm svým třem kolegyním, že hrdě plápolají, naopak na ně nahlížela jen tak po očku, a užívala si, že zrovna ona má v téhle čtyřce pořád nejdelší nohy... (taková Adriana Sklenaříková mezi svíčkami :)).

Letos mi ty dny utíkají mnohem svižněji, podezřívám je, že si taky někde pořídily delší nohy. Naštěstí se mi s nimi během toho nevěřícného zírání dařilo alespoň trošku držet krok. Minulý týden jsem našemu domovu oblékla zimní kabátek a naplnila krabičky cukrovím, včera jsem to v kuchyni hned ráno provoněla čokoládou a upekla Crinkles, no a ty dnešní odpolední sněhové vločky, ty už byly jen třešničkou na dortu.

Pevně doufám, že nebude sněhová nadílka dělat drahoty, a dá si s námi dostaveníčko i příští neděli.

A co Vy?
Taky nevěřícně zíráte, nebo jste se letošním svátkům trefili do rytmu?
Ať je to tak, či tak, přeji nám všem, abychom si ten letošní tanec užili v poklidu a bez pošlapaných špiček.

V galerii Vám posílám pár foto-pozdravů a těším se opět mezi řádky.

Krásnou zasněženou neděli!

K.

***
**
*

PS: A kdyby Vás nalákala poslední fotka, recept najdete tady.
Stojí za to!