Venku se to poslední dny mračí, až to hezké není. Počasí vybarvuje svou paletu do tónů šedi a vítr nám ukazuje, jak to vypadá, když cestou do všech kapes nasbírá sílu. Zase to začalo trošku zebat a štípat ve tvářích. A příležitosti, kdy můžeme tancovat v dešti, se hromadí rychlostí blesku.
Tahle zmatená zima mě tedy nikterak nebaví. Naopak.
Ještě mnohem více živí mou touhu po jaru, která mi minulý týden skočila cestou z práce do kabelky.
S každým dalším probuzením v šedivých ránech silněji toužím po paprscích slunce, které malují úsměvy na tváře. První jarní paprsky jsou vůbec ty nejkrásnější. Když začnou pomaličku zahánět zimní čas, který je korunován tmou, mrazem a zmrzlými palci u nohou, vstává se hned o něco lépe. Jarní přehlídka, při které se hřejivé paprsky slunce předhání, který z nich umí hladit s větší něhou, je balzámem na duši. Vzduch najednou voní mnohem více smyslně, slunce objímá s dlouho očekávanou lehkostí a na každém rohu na nás čeká o půl kila pozitivní energie více.
Jaro je prostě přeborníkem, a moc dobře ví, jak tomu všemu okolo přimalovat ještě více šarmu.
Tahle jarní touha, která ve mě žije svým životem, mě přinutila "zazimovat" všechny dekorace dýchající zimním časem. A tak šišky, hvězdy a stromečky odpočívají pod víkem jedné staré krabice, která bude muset zase chvíli počkat na svých pár týdnů slávy. K naší radosti nám pár chvil na to na dveře zaklepala jarní nálada. S nadšením jsme ji pozvali dál. Vaříme jí výborný sypaný čaj a krmíme ji ručně vyráběnou čokoládou, aby se u nás v těch pochmurných dnech zdržela co nejdéle.
Jistě moc dobře víte, že jarní nálada nepřichází jen tak. Překvapení nosí po kapsách a někdy tahá esa z rukávů. Ta naše z toho levého vytáhla překrásnou kytici bílých tulipánů. Nemohla jsem si nevšimnout, že po nich v mžiku začal pokukovat náš stolek Trojnožík, kterému jsme nedávno pořídili menšího bráchu. Co si budeme povídat, bylo jasné, že se potkala dvojka k pohledání.
Jedinou chybičkou v celém tom jarním tancování byla chybějící váza. Ve všech se již pyšně nakrucovaly jiné květy, které nám doma zůstaly z předchozích jarních návštěv. A tak jsem s kapkou zvídavosti začala prohledávat skříňky v kuchyni a doufala jsem, že se tam na mě nějaká dávno zapomenutá usměje. Neusmála. Z levého rohu ke mně však přilétlo stydlivé mrknutí.
Stála tam.
Skleněná dóza, která v tichosti vyčkávala, až bude zasypána nějakou dobrotou.
Třeba červenou čočkou nebo cizrnou.
Marná sláva, na cizrnu si děvče ještě bude muset chvíli počkat.
A tak se se teď kochám bílými tulipány, které se s noblesou předvádějí v dóze, jejíž účel "skladování potravin" byl rozcupován a zahozen bez jediného zaváhání. S ještě větší chutí teď zase usedám s šálkem čaje mezi naše polštáře a obdivuji tu čistou krásu.
Tahle povedená partička mě totiž nepřestává bavit.
Spontánně se v tom smutném počasí předvádí a každý den uvaří alespoň 2 litry dobré nálady.
Promlouvá o vzpomínkách sluncem prohřátých.
Hraje svěžími tóny.
A hladí jarem.
Nechali už jste se také pohladit?
K.
