teď a tady

S rokem 2016 se přikutálela i nová svatební sezóna, která se na mě už v lednu usmívala z plakátů a reklam lákajících na svatební veletrhy. I v mém okolí se pár usměvavých tváří rozhodlo tento rok okroužkovat, a tak se o mě pokusila nostalgie. Jeden večer jsem si sedla k našim svatebním fotkám a u šálku čaje vzpomínala na ten překrásný den, kdy jsme se s mým mužem oddali jeden druhému.

Tak, jak jsme si přáli.

Spontánně, rozverně a vesele. V rytmu našich osobností. Mezi stromy zelenými. Na místě dýchajícím kouzelnou atmosférou. Na vlnách láskyplných slov sepsaných mým mužem. Za přítomnosti těch, které milujeme. Pohlazeni skladbami, které celá ta léta podtrhávaly naši lásku. Bez zbytečných nutností a tradic okolo. Bez ranního chvátání a přejíždění sem a tam. Bez falešných nevěst. Bez saka a nablýskaných polobotek. Bez bílých ubrusů a pompézních květinových vazeb. Bez fádních proslovů a mott, která v sobě nenesou ani špetku osobitosti. Bez zvyků, které nemají nic společného s tím, kým jsme.

Kým je on.
Kým jsem já.
Kým jsme my.

Vysnili jsme si oslavu lásky nebeské a ty představy, které namalovaly naše duše, jsme přemalovali do reality.
Byl to den, který od začátku až do konce zrcadlil nás dva. Byl to den, kdy jsme se zcela přirozeně a bez křečí chytili za ruce a řekli ANO všemu, co nás čeká.

A bylo to překrásné.

Jistě se mnou budete souhlasit, že prožít svatbu podle svých představ, to je právo každého z nás. Co víc, měla by to být samozřejmost. Smutné však je, že po světě stálé chodí mnoho párů, které jsou přesvědčené o tom, že to, jak bude jejich svatba vypadat, je výsadou lidí okolo. A tady začíná ta nešťastná cesta protkaná stresem, křečí a strnulostí. Nenechte se mýlit. Svatba není prostředek k tomu, aby si skrze ní plnila sny maminka, babička, nebo teta přes třetí koleno. Není to důvod k tomu, aby Vás ostatní zahrnovali moudry a cennými radami, jak to vlastně musí být. Není to příležitost k tomu, aby si konečně mohla zahrát tatínkova oblíbená kapela. Svatba není ani prostředek k tomu, abyste nakrmili celou vesnici a nabídli přehlídku veleznámých tradic a zvyků, protože to tak dělají všichni.

Vy přece nejste všichni.

Mám trošku pocit, že jsme si v našich vodách ze svatby udělali senzaci pro všechny okolo. A co víc, už delší dobu ze sebe neumím setřepat pocit, že jsme z téhle báječné události udělali spíše oslavu jídla, než oslavu lásky. Nevím jak Vy, ale já už jsem byla na tolika svatbách a na většině to bohužel vypadalo úplně stejně. Jak by ten léty přehrávaný scénář mohl vypadat?

Od rána do večera se všichni cpou k prasknutí. Snídaně, koláč, cukroví, jen co ochutnáte poslední kousek, už Vám servírují oběd. Polévka je výborná, tak ještě jednu naběračku. A ta svíčková, hmm. Malá Maruška samozřejmě nedojedla. No, přece to na tom talíři nenecháme. "Tatínek to dopapá, Maruško". A jen co se povolí opasek a odfoukne, už se na stole pyšní čtyři zákusky a káva. Tu však se ty barevné dobroty ztrácí v záři jiného krémového krasavce. Přichází nakrojení svatebního dortu. Svatební, ten přece musí ochutnat všichni. Jakmile se z talíře ztratí poslední kousek, už se to na rautovém stole hemží řízky a gulášem. Dneska jste si zase dali, co? A to jste ráno říkali, že to vezmete zlehka.

Tenhle nešťastný scénář by měl už dávno zmizet z prken, která znamenají svět. A mylná představa o tom, že je svatba prostředkem k uspokojení všech přání hostů, ta by už také měla vzít nohy na ramena. Svatba opravdu není událost, která je korunovaná řízkem a krémovým věnečkem.

To, že se 2 lidi chtějí vzít, neznamená, že musí po obědě všichni odfukovat a šeptat si do ucha, jak jsou přecpaní, aby byly maminky spokojené, že dobře pohostily a nebudou pomluveny. Neznamená to, že dort musí upéct nejlepší kamarádka babičky, protože ona s tím již počítá od dob, kdy jste ještě s plínkou pobíhali v sousedství. Nemusíte mít na svatebním oznámení srdceryvné citáty a nejlépe ještě cvrlikající holubičky. Neznamená to, že si nevěsta musí nechat vyčesat drdol, za který by se nestyděla ani March Simpsonová a milý ženich nemusí být škrcen v obleku jen proto, že by na babičku během obřadu přišly mdloby (věřte mi, vydrží to, ty moje bábinky to taky zvládly :)).

A tak vyzývám všechny nevěsty a jejich milé a všechny ženichy a jejich milé, nenechte si z rukou vzít kus sebe. Naopak. Chyťte se za ty ruce pevně a střežte spolu vše, co Vás dělá jinými. Vše, co vystihuje Vaši podstatu a dělá Vás šťastnými. Ne, údělem hosta na Vaší svatbě opravdu není přecpat se k prasknutí a napočítat alespoň 3 splněná očekávání. Jeho údělem je sdílet Vaše vzájemné štěstí. A ani maminky, tatínkové, babičky, dědečkové a tety přes třetí kolena nemají právo na to, aby Vám do toho scénáře začali psát.

Je to Váš příběh.

Je to oslava Vás dvou. Vašich osobností. Toho, že jste se našli, chytili za ruce a už se nechcete pustit.

Připadá Vám to trošku sobecké? Věřte mi, není! Je úplně jedno, co říkají ostatní. Je dokonce úplně jedno i to, co si ostatní myslí (To je vůbec další hezká věta: "Co si o tom pomyslí ostatní?". Znáte ji? Vsadím nejoblíbenější boty, že ano!). Všechny tyhle ostatní hoďte za klobouk. Nikdy se nezavděčíte všem. To prostě nejde. A postavit svůj život a své činy na tom, co si pomyslí ostatní, to je hrozně smutné. Jsme tady totiž sami za sebe. Máme svá přání, touhy a okamžiky, kterými musíme naplnit svůj život. A to, jakým způsobem to uděláme, je zcela na nás. Názor ostatních je bezcenný do té doby, dokud si stojíme sami za sebou a cítíme, že tato cesta je správná. Že kráčíme s úsměvem a zlehka. Nic nás netíží.

Souzníme.

Naplňujeme naši podstatu.
Naše já.

Na konci dne vůbec nezáleží na tom, jestli někdo chtěl svíčkovou, nablýskané polobotky a staleté tradice. Nezáleží ani na tom, kolik se rozdalo koláčů a zda-li nevěstiny šaty byly dostatečně nóbl. Zapomene se dokonce i na to, že se nerozbíjely talíře a chaoticky nepoletovalo už od brzkého rána společně s falešnými nevěstami.

Na konci dne záleží na tom, že vedle Vás stojí člověk, kterého milujete a ctíte, a který Vám tu lásku a úctu vrací zpět. Ti, kteří Vás mají opravdu rádi, nebudou řešit ani jednu z těch malicherných věcí. Budou se upřímně radovat z Vaší lásky. Sdílet s Vámi štěstí. A domů si odnesou okamžiky, které zrcadlí Vás dva.

A tak Vám všem moc držím palce a těším se na svatby s duší.
Protože když souzní jeden, je to nádhera.
Ale když souzní dva, to je teprve zážitek.

K.