teď a tady

Máte v sobě vepsán scénář svého nejmilejšího rána?

Ten můj nejmilejší začíná někdy kolem osmé. Otevřu oči a můj muž poklidně oddechuje. Zachumlán do peřiny tím svým osobitým způsobem. Skrze střešní okno k nám nakukují paprsky slunce. Nevědět, že venku čaruje mráz, posadil by se nám na okraj matrace svěží jarní pocit. V Karlíně je klid. Jakoby všichni oddechovali s mým mužem. Z ložnice se zatoulám až do kuchyně. Konvice zpívá, horká voda tancuje. Vůně čaje se pohupuje ve vzduchu. Slunce už nakukuje i k nám do obýváku. Avokádo je zralé tak akorát. Neprotestuje. Pokorně obléká toust do zeleného kabátku. Na jídelní stůl nahlíží náš svérázně šikmý lustr. Ani ty dobroty na talíři s ním nehnou. Hodlá si dál viset ve svém stylu. Ale co, stejně jej tak máme nejradši. A to najednou k vůni čaje pomalu připlují kroky. A hlasy. S mým mužem se probouzí i zbytek Karlína. Ty kroky vedou z ložnice do kuchyně. Schody letmě zavržou. Nabádají mě, abych otevřela náruč.

Je to první místo, kam rozespalé hnědé oči míří.

Objetí je hřejivé.
A den má zaděláno na to, aby byl krásný.

Přeji Vám krásný víkend.
A nejmilejší ráno.

K.