teď a tady

snídaně 14. březen 2016
Snídáte? Já ano.
S vášní. S radostí. S chutí!
Bylo-li by to možné, snídala bych klidně i několikrát denně.

Snídaně jsou pro mě jednou z těch nejmilejších chvilek během dne. Úplně nejradši mám ty víkendové. Nemusíme totiž s mužem spěchat do práce, píšeme si vlastní scénář. Ten, do kterého výjimečně nezasahuje nikdo jiný. Žijeme svůj příběh a žijeme jej tak, jak se nám to v danou chvíli líbí nejvíce. Do toho scénáře kromě ospalých ran, rozverných tónů, filmových večerů, dlouhých procházek a hřejivých objetí, patří nepochybně i ony snídaně.

Pozdní.
Barevné.
Veselé.
Dlouhé.
A vydatné.

Jsou to snídaně protkané slovy, úsměvy, zážitky a vzpomínkami na vše, co nás během týdne potkalo. Někdy naše snídaně okoření nápady a tajná přání, myšlenky, které běhají sem a tam a potřebují ven. Jindy spolu při snídani uvaříme několik nespoutaných plánů, které jsou základem pro báječný den. Třeba jako minulý víkend, když jsme skočili do auta s jasným cílem:

Lázeňská oplatka v Karlových Varech!.

A tak jsme si do našeho příběhu připsali 300 kilometrů a procházku karlovarskými uličkami provoněnou nugátem. Právě víkendy v rytmu nespoutaných plánů, během kterých do kapes sbíráme zážitky, okamžiky a chvíle, jsou ty, které opravdu stojí za to. Někdy se však u snídaně potkáme a nemáme potřebu sypat slova okolo. Promlouváme spolu pohledy a víme, že jediné, co chceme, je zůstat doma a být spolu.

Jen tak.

Rána jsou pak ospalá a lenost se o nás pokouší mnohem více, než obvykle. Vůbec to však nevadí. Jsou to totiž chvíle, kdy přestáváme bojovat s časem a povinnosti necháváme za dveřmi. Jsou to chvíle, kdy máme čas jeden pro druhého a žijeme daným okamžikem. Pro mě jsou to chvíle, kdy opravdu cítím štěstí od hlavy až k patě.
Víte, já jsem se pro snídaně asi narodila. Vím, v první řadě jsem se samozřejmě narodila pro mého muže, ale šlape-li mu v tomto směru něco na paty, budou to bez mrknutí oka snídaně. Baví mě to. Ta ranní atmosféra a všechno okolo. Vůbec nejvíc mě to baví, když si přivstanu a můžu v kuchyni chvíli tancovat sama. Celý dům mlčí a ticho by šlo snad i pochovat v dlaních, kdybych se trošku snažila. Jen v konvici bublá voda na čaj. Když to ticho mlčí příliš, není nic jednoduššího než přimíchat do vzduchu pár oblíbených tónů. Hudba, ta přece umí hladit na duši a ráno je takové pohlazení obzvlášť vítané.

Mám ráda ty chvíle, kdy můj muž ještě spí, ale stůl v kuchyni už se plní dobrotami a krásným porcelánem. Mám ráda, když prostor zaplní vůně čaje a právě upečeného toastu. Mám ráda, když při prostírání cinkají příbory a židle u stolu netrpělivě čekají, až bude jejich místo zaplněno. Mám ráda, když mi při pohledu na všechny ty dobroty skočí na krk pokušení a ještě o ždibec více mám ráda, když tomu pokušení odolám, abych si vychutnala snídani ve dvou. Mám ráda, když vůně do kuchyně přiláká ospalé hnědé oči, které mě objímají už zdaleka. Mám ráda, když domov dýchá domovem a všechny čtyři stěny okolo ví, že se u nás opravdu žije.

Ano, díky snídaním opravdu žijeme.
Zastavíme se v okamžiku.
Nespěcháme.
Vychutnáváme.
Souzníme.

Snídaně prostě dělají život hezčím.

Cože?
Vy nesnídáte?

Napište si o recept na tyhle bezvadné lívance, a věřte mi...
... že už nikdy nebudete chtít dělat nic jiného , než snídat.

K.
galerie
komentáře
Přidat komentář
více slov
Sním, bydlím, vařím, tvořím, myslím, miluji a žiji.
Vítejte v mém světě!
Teď a tady!
napiš
sleduj
teď a tady 2024