Snídáte? Já ano.
S vášní. S radostí. S chutí!
Bylo-li by to možné, snídala bych klidně i několikrát denně.
Snídaně jsou pro mě jednou z těch nejmilejších chvilek během dne. Úplně nejradši mám ty víkendové. Nemusíme totiž s mužem spěchat do práce, píšeme si vlastní scénář. Ten, do kterého výjimečně nezasahuje nikdo jiný. Žijeme svůj příběh a žijeme jej tak, jak se nám to v danou chvíli líbí nejvíce. Do toho scénáře kromě ospalých ran, rozverných tónů, filmových večerů, dlouhých procházek a hřejivých objetí, patří nepochybně i ony snídaně.
Pozdní.
Barevné.
Veselé.
Dlouhé.
A vydatné.
Jsou to snídaně protkané slovy, úsměvy, zážitky a vzpomínkami na vše, co nás během týdne potkalo. Někdy naše snídaně okoření nápady a tajná přání, myšlenky, které běhají sem a tam a potřebují ven. Jindy spolu při snídani uvaříme několik nespoutaných plánů, které jsou základem pro báječný den. Třeba jako minulý víkend, když jsme skočili do auta s jasným cílem:
Lázeňská oplatka v Karlových Varech!.
A tak jsme si do našeho příběhu připsali 300 kilometrů a procházku karlovarskými uličkami provoněnou nugátem. Právě víkendy v rytmu nespoutaných plánů, během kterých do kapes sbíráme zážitky, okamžiky a chvíle, jsou ty, které opravdu stojí za to. Někdy se však u snídaně potkáme a nemáme potřebu sypat slova okolo. Promlouváme spolu pohledy a víme, že jediné, co chceme, je zůstat doma a být spolu.
Jen tak.
Rána jsou pak ospalá a lenost se o nás pokouší mnohem více, než obvykle. Vůbec to však nevadí. Jsou to totiž chvíle, kdy přestáváme bojovat s časem a povinnosti necháváme za dveřmi. Jsou to chvíle, kdy máme čas jeden pro druhého a žijeme daným okamžikem. Pro mě jsou to chvíle, kdy opravdu cítím štěstí od hlavy až k patě.