teď a tady

V jednoduchosti je síla.

K Vánocům jsem od Ježíška dostala krásnou knihu.
Našla jsem v ní mnoho půvabných obrázků, silných slov, myšlenek.
A mimo jiné také první větu tohoto článku.

V té kapitole se píše, že jednoduchost je základem dobrého života.

A víte co?
Já bych se pod tu větu podepsala bez zaváhání.

S každým dalším dnem, týdnem, měsícem, rokem… se totiž přesvědčuji o tom, že ke šťastnému a spokojenému životu opravdu potřebuji hrozně málo. Ze všech stran jsme zahlceni radami a tipy, bez čeho určitě nemůžeme žít v každé jedné fázi svého života. Ten tlak je tak promyšlený a zrádný, že často opravdu uvěříme všem těm podmanivým slovům, nasadíme si brýle jménem konzum, a řítíme se s davem hlava nehlava.

Porovnáváme se mezi sebou, nenápadně obhlížíme ostatní, ujišťujeme se, zda-li na tom žebříku jménem život lezeme tak rychle, aby nám kolemjdoucí věnovali obdivuhodný pohled. A tak vlastně mrháme časem, abychom se zalíbili těm druhým, místo toho, abychom se zalíbili svému opravdovému já, své prosté podstatě. Nebojte, tohle není žádný recept na to, jak si pohladit EGO (přestože je takové něžné a zdravé pohlazení jednou za čas potřeba! :)), tohle je spíš takový malý povzdech nad tím, že se mnohdy necháme natlačit do různých uliček a zákoutí, která s tím naším opravdovým JÁ často nemají nic společného.

Možná si teď říkáte.. jojo, ona tady sází moudra, ale kdo ví, jak to sama má.
Pravda pravdoucí.

I já jsem se tolikrát v životě nechala ošálit, omámit, zlákat... a prošlapala jsem tucty cest, na které bych se normálně vůbec nevydala. Z různých důvodů, i z prosté touhy zalíbit se. Stále se mi sem tam stává, že si mě nějaké to "pozlátko" moderní doby omotá okolo prstu, koneckonců jsem jenom člověk, ale jak jsem psala...

...každý den si víc a víc uvědomuji, že opravdové štěstí stojí na zcela prostých základech.

Víte, už 2 měsíce a pár dní jsem máma, a tahle role mě o tom všem, co tady píši, přesvědčila úplně nejvíce. Nedávno jsme se s mužem a naší malou Amélií z Karlína :) vydali na dobrodružnou cestu "Poprvé za babičkou a dědečkem přes celou republiku." Za to, kolik jsem toho nabalila, bych měla dostat čestné uznání všech baličů, protože ten počet tašek a kufrů byl až strašidelný. Kdybych to všechno v půlce cesty někde na odpočívadle vybalila, bez mrknutí oka bych si mohla otevřít stánek s dětským zbožím (a to nepřeháním!).

Když jsem pak večer před odjezdem v našem obýváku stála před tím zástupem zavazadel, zaklepala jsem sama sobě nakonec na čelo, a nahlas svému muži řekla: "Víš co je na tom nejvtipnější?" Že jediné, co to naše miminko na konci dne opravdu potřebuje, jsi Ty a já."

Nic víc, nic míň.

Žádný plyšový králík, šumící méďa, houpátko, nosítko, chrastítko, hrající chůvičky, měkká zavinovačka nebo 5 dudlíků.
Máma a táta stačí, tak jednoduché to je.

Čím více let si sbírám do košíčku "věk", tím silněji to všechno vnímám v každé sféře svého života. Od jídla až po přátelství, lásku, teď i mateřství. Nakonec člověk zjistí, že nejvíce si pochutná na tom obyčejně-neobyčejném receptu od maminky nebo babičky, že slunce na procházkách hřeje nejtepleji tam, kde jsme si jako malá ptáčata hrála na Strážce vesmíru, nebo že mít pár opravdových přátel oproti zástupu známých naší duši stačí.

Ty nejbáječnější věci jsou někdy tak obyčejné a prosté, že si je neuvědomíme, nebo je přehlídneme, ba na ně dokonce zapomeneme. Já ale nechci přehlížet, ani zapomínat. Nechci podléhat mámivým slovům, nechci se nechat popostrkovat na cesty, které bych si jinak nevybrala, nechci šplhat po tom životním žebříku s jazykem na vestě jen proto, že mě za to někdo poplácá po rameni, nebo mi věnuje pohled plný obdivu.

Chci především žít SVŮJ život.
Upřímně a opravdově.

Pro mého muže a naši dceru.

Pro všechny další duše, které milujeme.
Také pro sebe.

Žít VLASTNÍ život VLASTNÍM způsobem by mělo být tou nejjednodušší věcí na světě.
Přesto mnohdy žijeme životy druhých.
Životy podle druhých.

Změňme to.

Chyťme kormidlo života pevně do svých rukou.
Nedovolme, aby jím točil kdokoliv jiný.

Buďme svoji.
Mějme vlastní hlavu.
A srdce nechť udává nám směr.

Zní to jednoduše, já vím...

...ale v jednoduchosti je přece síla!

K.