teď a tady

Přestože je teprve úterý, přepadly mě dnes cestou domů myšlenky na víkend.

A tak myslím na klidné ulice Karlína, které od pondělí do pátku od brzkého rána vášnivě promlouvají, ale o víkendu mlčí až do pozdního poledne.
Myslím na první paprsky slunce, které začaly hladit teplem po tvářích.
Myslím na kousek jara, který poletoval ve vzduchu.
Myslím na tiché našlapování v ložnici.
Myslím na tóny Coldplay.
Myslím na kroky na schodech.

Už je vzhůru.

Myslím na rozespalý pohled mého muže.
Myslím na upřímný úsměv.
Myslím na ranní objetí.
Myslím na hřejivou náruč.
Myslím na snídaně ve dvou.
Myslím na šálek jasmínového čaje.
Myslím na smysluplná slova.
Myslím na lásku.
Myslím na spontánní scénáře.
Myslím na svobodu.
Myslím na štěstí.

Myslím na chvíle, které umí zastavit čas.
Myslím na momenty protkané klidem.
Myslím na pocit rovnováhy.
Myslím na okamžiky, které stojí za to.
Myslím na víkend.

K.