teď a tady

Bylo jedno malé království. To království mělo 120 metrů čtverečních a žil v něm vrchní princ s vrchní princeznou a také mnoho lucerních princezen. Žádná z těch lucerních princezen však nebyla dostatečně vznešená na to, aby se stala lucerní královnou. Co by to však bylo za království bez pořádné lucerny s královským šarmem. A tak vrchní princezna zavelela a vydala se s vrchním princem na lov. Úkol zněl jasně!

"Chci lucernu větší, než moje spanilá hlava! " řekla vrchní princezna vrchnímu princi.

Protože byl vrchní princ omamnou láskou k vrchní princezně polapen, na nic nečekal, nastartoval svých 185 bílých koní pod kapotou, a s odhodláním hrdiny se rozhodl bojovat za touhu své milé.

Bojoval statečně. Trpělivost hledal po kapsách, vytrvale projížděl hory, doly, lesy a údolí, a obětavě vyčkával, až vrchní princezně padne do oka ta pravá. Nebyl to lehký boj, vůbec ne. Vrchní princezna byla totiž nesmírně vybíravá a jen tak něco jejímu nosánku nevonělo. Ta byla příliš malá, ta nehezká, ta ušmudlaná, ta nevkusná a tamhleta zase bez nápadu.

Už už se zdálo, že se schyluje k marnivému povzdechu: "Ach, jo! ", a to u vrchních princezen není vůbec dobré znamení. Tu se však z nenadání objevila. V celé své spanilé kráse hýřila šarmem na všechny strany.

Lucerna pro vrchní princeznu.

Vrchní princ na nic nečekal. Jiskry v očích vrchní princezny hovořily jasně. Skočil po lucerně a lapil ji do svých silných dlaní. A kromě lucerny v tu chvíli vrchní princ už poněkolikáté znovu polapil i srdce vrchní princezny, která jásala radostí, a tetelila se blahem ze svého statečného hrdiny.

A tak se malé království pyšnilo lucernou s královským šarmem.
A vrchní princ se pyšnil trpělivostí a úctyhodnými loveckými činy.
A vrchní princezna se pyšnila tím, že má lucernu větší, než její spanilá hlava.
A takhle pyšně se spolu všichni pyšnili.
A pokud nezemřeli, tak se pyšní dodnes.
Ale Vy se moc nepyšněte, protože pýcha předchází pád!

Zazvonil zvonec a pohádky...

K.