teď a tady

Milí a milé,

když jsem na konci roku posbírala dostatek sil, času a energie k tomu, abych si splnila svůj virtuální sen a nabídla Vám kousek svého světa, ani v tom nejtajnějším skrytu duše mě nenapadlo, že si mě najde tolik z Vás. Vědomí toho, že se ztrácíte mezi řádky, chytáte slova a také obrázky, opravdu hřeje a těší.

A co víc?
Vracíte se zpět.

A za to Vám NESMÍRNĚ DĚKUJI, protože jste silou, která mě táhne kupředu.

Je to pouze pár týdnů, co se tady v rytmu slov potkáváme, ale i za tu chvíli jsem stihla zjistit pár podstatných věcí. Třeba to, že den neumím nafouknout, aby byl ještě o kousek delší, a že i když plánuji s nejserióznějším výrazem ve tváři, stejně mi na konci dne chybí asi tak 2 hodiny a pár drobných. To je stav, který se mi kdysi dávno přilepil na paty a od té doby se mě drží zuby nehty. Představa o tom, že jsem sama před sebou nepřemožitelná, mě neustále vede k tomu, abych si do neviditelného batůžku na zádech nakládala více a více, a mohla pak jednou za čas upadnout do postele a spát alespoň 5 dní. Máte to taky tak? :)

Mimo jiné už také vím, že slova neumím sypat z hlavy na povel a že nejsem bezedná nádoba energie, která napíše "román" na počkání. Alespoň ne takový, pod který bych se podepsala, a který by souzněl s tím, co si myslím a co cítím. Věřte mi, nosím v sobě tolik myšlenek a slov, sbírám do kapsy inspiraci kudy chodím a několikrát denně si na Vás vzpomenu. Žije ve mně obrovská chuť se s Vámi dělit o všechny ty drobnosti a malé radosti, které si mě nacházejí, a ta chuť obrovsky roste s vědomím toho, že se vracíte a nakukujete, zda-li už se přikutálely nové věty... Ale jak jsem už napsala, je potřeba nalít si čistého vína.

Ano, je to tak.
Ne, nejsem SUPER ŽENA.

Nevydržím 24 hodin bez zamhouření oka, neumím odehnat démony jedním mávnutím ruky a krutopřísným pohledem, nemám v hlavě tlačítko na okamžitý miliónový nápad, neudělám salto vzad a ani mi ve skříni nevisí parádní hrdinská kombinéza. Pokud se tedy do garderóby SUPER ŽENY nepočítá růžová tylová sukně. A tak to vypadá, že nebudu psát články rychlostí blesku, jako Jessica Fletcherová z "To je vražda, napsala", ale za to Vám mohu slíbit, že všechny, které tady připlují, budou zcela vycházet z mého nitra a budou naplněny tím nejlepším, co ze sebe v onu chvíli budu umět dát. A kdyby to čekání přece jen bylo příliš dlouhé, můžete mě ve virtuálním světě najít i na jiných "kanálech" a dočasně si je během toho čekání naladit.

Moc ráda Vás potkám na:

Facebooku - klikni teď
a
Instagramu - klikni teď

Tam se často zatoulají obrázky, pro které na blogu není místo, pro které v rukávu nenosím odstavce slov, nebo které prostě ani nepotřebují komentář. Jistě to znáte. Některé chvíle slova prostě nepotřebují. Samy o sobě jsou tak silné, že je stačí mlčky prožít a nechat zase jít.

A pokud by se Vám to čekání i přesto zdálo být dlouhé, přijďte se na chvíli ztratit, nechat se unášet proudem nekončící inspirace, kterému říkáme Pinterest. Pinterest je pro mě místem, kde se ztratím mrknutím oka. Nechávám se na jeho vlnách unášet již několik let a stále nestačím žasnout nad tou hromadou originality, osobitosti a tvořivosti, kterou je protkán. Je to můj malý snový svět. Přijďte také snít a ztrácet se v čase.

Jdete do toho? Tak rychle sem.

Těším se na Vás.
Moc!

K.