Pamatujete na naše nedávné cestování?
Jak jsme ve Švýcarsku vzhlíželi ke skalnatým vrcholkům a nastavovali tvář horskému slunci?
Dobrodružství opět klepe na dveře, proto bych Vás chtěla chytit za ruku, a pozvat na další vyjížďku. Popojet ještě o kus níže. Ukrojit si z jihu mnohem více zážitků a okamžiků. Nasbírat jednou tolik hřejivých paprsků. Nechat se odzbrojit vášnivým temperamentem. A konečně si dát pizzu. Pravou italskou.
Věříte-li mi, chyťte se pevně, a já Vám slibuji, že se podíváme na dvě překrásná místa.
A že si každý najdete to své.
.
Sirmione
Středověké městečko Sirmione, o kterém se hovoří jako o perle jezera Garda, bylo první zastávkou našeho putování po Itálii. Mnozí místní Vás budou klidně celý den přesvědčovat o tom, že lze v okolí těžko najít romantičtější místo, a ruku na srdce, něco na těch pohádkách bude. Mně osobně bylo město sympatické už tím, že se do něj nelze dostat autem. Ať chcete, nebo ne, musíte auto odstavit na jednom ze záchytných parkovišť a vychutnat si procházku kolem jezera. Někde mezi obdivováním překrásného mola a létajících ptáků si všimnete věží hradu Castello Scaligero, a vzápětí zjišťujete, že do města po souši vede jen jedna cesta - padací most. Na jeho konci se vystavuje mohutná kamenná brána a hned za ní se to hemží úzkými uličkami, malebnými domy, kavárnami, cukrárnami i vychytralými obchodníky. Stačí málo k tomu, abyste se nechali pohltit lázeňským šarmem, který poskakuje na každém rohu.
My jsme si toho šarmu užívali celé dopoledne a kus odpoledne. Procházeli jsme se uličkami, obdivovali domy s duší, ukusovali pizzu na dřevěném molu a kochali se výhledy na jezero, které budí dojem moře. Vítr se zrcadlil ve vlnách, slunce občas zahřálo ve tvářích, a italský déšť, ten také přišel vyprávět příběhy. Přestože nám celou dobu společnost dělaly hloučky turistů, ve vzduchu se producírovala taková zvláštní komorní atmosféra. Možná to bylo tím kouzelným jezerem, možná středověkými hradbami a čarokrásnými domy, možná tím, že jsme byli spolu a na ničem jiném v tu chvíli nezáleželo.
Ať to bylo čímkoliv, bylo to skvostné.
.
Verona
"... Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně.
A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný, než s tímto jménem..." *
Ze Sirmione jsme se vydali do víru staré elegantní Itálie, kterou Verona bezesporu je. O přehlídce historických památek vypovídá fakt, že je centrum města od roku 2000 vedeno na seznamu UNESCO. Která z nich by Vás mohla uchvátit? Co takhle Aréna na náměstí Piazza Bra, ve které si na kamenných sedačkách stále můžete dopřát herecké výkony? Nebo náměstí Piazza delle Erbe, srdce města charakteristické rušným tržištěm a útulnými kavárnami? Pro milovníky módy je tu eso v rukávu. Via Mazzini, pěší zóna lemovaná vitrínami a figurínami oblečenými do posledních hitů sezóny. A romantické duše? Těm nabídnu třeba sochu Danteho na náměstí Piazza dei Signori, nebo měšťanský dům se slavným balkónem - Casa di Giulietta - kde se údajně ozývaly ony zamilované verše.
V mých očích je Verona opravu překrásná. Má svou atmosféru a dynamiku. Ruch na náměstích střídá ticho v klikatých uličkách, cihlové domy Vás nutí pobíhat pohledem zprava doleva, místní kavárny kromě výborné kávy nabízejí i plný šálek ohromující pohody. Podvečerní procházky s tímhle pozadím bych si dokázala užívat klidně i několik dní za sebou, a věřím, že by bylo stále co objevovat. Ten den jsme si jednoduše nemohli přát hezčího závěru, než při západu slunce ve městě protkaném historií a velkolepou láskou.
Městě milenců.
Posílám Vám pár obrázků a těším se příště.
V Benátkách.
K.
* W. Shakespeare
