teď a tady

Milí a milé,

moc ráda se s Vámi po těch dnech beze slov zase potkávám mezi řádky. Vím, mlčela jsem dlouho, ale Vy, kteří mě sledujete i na Facebooku, moc dobře víte, že jsem k tomu měla ten nejmilejší důvod. Všechnu lásku, energii a úsměvy jsem vysílala jediným směrem. Každý rok se k nám na jeden prázdninový týden přistěhuje přerostlý blonďatý skřítek a krmí nás rozverným dětským světem. My za to na oplátku na chvíli zapomínáme na ten dospělý...

Jakpak že se to dělá?

To se prostě přestane uklízet a vstávat brzy. Rána jsou ozdobená medvědím převalováním v peřinách a v noci se hraje na noční ptáky. Chodí se spát hříšně pozdě. Hraje se na klavír, skládá se hudba se zkušeným strejdou, cestuje se do říše pohádek za Arabelou, vypráví se strašidelné příběhy, nebo se jen tak tulí a mazlí. Taky se hodně výletuje. Za sluncem, za dobrým jídlem, za dobrodružstvím a zážitky. Během cestování se mlsá. Kouzelný košík je vždycky plný dobrot. Nezapomíná se na řidiče. Pravidelně mu před nos také přistane nějaký ten mls. Večer to doma voní palačinkami a horkou čokoládou, rozpečeným toastem a domácí marmeládou, nebo ovocnými knedlíky sypanými cukrem a skořicí, mňam. Ty chutnají nejlépe s nezbedným prstem v talíři, to si zapamatujte :)…

Po pár cukrem vonících večeřích se z poza rohu přikutálí snaha zachránit to zeleninovým salátem a tuňákem. Dobrý pocit hřeje, než přijde na řadu večeře druhá. Nanuky. Marná snaha, skóre je 2:1. Přehlasováno. A tak se líže pod velikým platanem a vzduchem tančí spokojenost, štěstí a pohoda. Celá nálož cukru je dvěma nezbedníkům obratem odpuštěna, protože ta chvíle chutná skvěle. Jednoduše skvěle.

Po večeřích se vysedává na střeše, chodí na procházky nebo jezdí na penny boardu. Jízda na něm vyžaduje čistou hlavu a rovnováhu. Té má přerostlý blonďatý skřítek na rozdávání a tak se v mžiku stal penny boardí princeznou. Ze mě bohužel penny boardí princezna nikdy nebude, můj první pokus se pro bezpečí všech zúčastněných stal i posledním, avšak můj muž, ten má ke korunce penny boardí princezny nakročeno velmi nadějně... :)

Těch 7 dní ve 3, kdy se svět dospělých zamkne na 5 západů, je mnohdy velmi vyčerpávajících. Narušují všechna pravidla a řád života ve 2, kradou čas i energii, určitou pohodu, a jsou 100% tréninkem trpělivosti. Ale víte co? Těch 7 dní ve 3 promlouvá spontánně, opravdově a posouvá život ještě dál. Malý skřítek chytí za ruku a povznese o pár centimetrů vzhůru. Jeho smích hladí na duši a jeho přítomnost hřeje. Jedním pohledem nám z tváře dokáže sundat vážnovážnou masku a přinutí ještě více naslouchat, vnímat, cítit… žít.

Víte, je nám s mužem dobře. Máme svůj domov, přání a sny, krmíme se čistou láskou a děláme si to, co chceme. Obklopuje nás klid, pohoda a jasný řád. Píšeme si scénář podle sebe a nikdo nám do něj nezasahuje. Značka ideál. Stejně mám pocit, že ten opravdový život začne, až nám do toho jasného scénáře začne někdo nerozvážně čmárat. Jen tak. Prostě proto, že má zrovna chuť.

Barevně. Rozverně. Spontánně.

Možná se pak ten nový scénář nebude nějakou chvíli hrát úplně lehce.
Cítím však, že bude stát za to!

K.