teď a tady

O Benátkách se toho povídá mnoho. Jedni Vám budou dlouhé hodiny vyprávět o tom, jak Vás atmosféra, která se rozpíná i v té nejužší uličce, pohltí a nepustí. Jiní nezapomenou zmínit, že voda nevoní, ceny jsou vysoké, a domy, ty by potřebovaly šikovnou ruku zedníka.

Tak jak to vlastně je?

Řeknu Vám to jednoduše. Bez jediného zaváhání bych vzala kufr a jela se znovu vyhřívat pod italské slunce. Pohled na město zalité mořem mě uchvátil už ve chvíli, kdy jsme po Ponte della Libertà - Mostě Svobody - přijížděli do centra. A uchvátit ve chvíli, kdy mě od hlavy až k patě kousalo svědomí, a hlavou mi poletovaly scénáře, jak nás italská policie při nejbližší možné příležitosti sklátí k zemi a zaželízkuje za to, že jsme jednu zastávku cestovali na černo, je vážně výkon. Nemyslete si, já si ten lístek chtěla právoplatně koupit, ale pan řidič mi lámavou angličtinou řekl, že nemá drobné, zavřel za námi dveře, a celých těch 5 minut se na mě už nepodíval. Takže kdo za to může, no? Ono by to vlastně v hodně dramatickém scénáři mohl být únos autobusem... :)

Ale zpátky k Benátkám, městu, ve kterém je všechno tak jiné a nezvyklé. Ovšem v tom nejlepším možném slova smyslu. Jakmile z autobusové stanice vystoupáte po pár schodech nahoru, rozprostře se před Vámi něco, čemu se dá v první chvíli těžko věřit. Vidíte domečky a mezi nimi nekonečné množství vody. Na té vodě plují stovky lodí, ty lodě podplouvají pod kouzelnými mosty, a ty mosty spojují jeden břeh s tím druhým. Mezitím žasnete nad vodním autobusem, kterému se říká "vaporetto", pak nad vodním taxi, pak nad vodní ambulancí, pak nad vodní policí, pak nad vodními hasiči, a když vidíte loď naloženou balíky až k prasknutí, žasnete znovu, a sami pro sebe si mumláte: "To je pošta!". V tomhle ohledu jsou Benátky dechberoucí. Mlčky tam stojíte, a pozorujete svět, který funguje úplně jinak, než ten Váš. Pohráváte si s myšlenkou, jaké by to asi bylo, kdyby každý den začínal tímhle scénářem, a hrajete si s představami, které by místním lidem zřejmě nepřišly ani trošku zajímavé.

Jaké to asi je, žít každý den na vodě ?

Nabažit se onoho vodního světa snad ani nejde, zapomenout však na ten na souši by byla nesmírná škoda, proto se mořem nesmíte nechat zlákat na moc dlouho. Místní uličky si Vás omotají okolo prstu stejně rychle. Domy mají duši, povídají příběhy, a nutí zvedat oči až k nebesům. Uličky jsou tajuplné a v mžiku Vám zamotají hlavu. V těch nejužších se musíte tulit, a když se slunce schová za mraky, tajemno v nich místy až mrazí. Bistra voní na desítky kroků daleko, a nenápadné kavárny, které potkáte na každém rohu, ty by se mohly předhánět v útulnosti. A těch masek. Ani ten největší matematik by na ně početně nestačil. Téměř v každé uličce Benátky hlásají, že právě tohle místo je domovem proslulého karnevalu. Jsou hrdé. A mají být na co.

Ano, vzduchem létá vůně moře, která není vždycky odrazem čistoty, ale to je jednoduše moře. Ano, vysoké ceny budete potkávat neustále, ale také jim v postranních uličkách můžete snadno utéci, budete-li chvíli hledat. Ano, domy by sem tam potřebovaly šikovnou ruku zedníka, ale není tahle jejich tvář přesně tou, která nás tolik baví? Kritici Benátek, zklamu Vás, já jsem si je totiž zamilovala. S čistým svědomím nahlas přiznávám, že jsem se celá nechala pohltit tím tajemným světem, který notuje v úplně jiném rytmu, než ten náš. Těch prosluněných 22 stupňů na okouzlujícím místě bylo přesně to, co jsem v daný den potřebovala. Když jsme s mužem kráčeli bok po boku těmi uličkami, pak si na lavičce kousek od břehu vychutnávali oběd, a pozorovali lodě plující sem a tam, byla jsem opravdu šťastná. Žila jsem daným okamžikem a do kapes nachytala opojnou volnost a svobodu. Okamžik, který našeptává jen o tom, co se děje právě teď a tady, byl přesně to, co jsem hledala. A na tom dřevěném molu jsem jej našla.

Díky, Benátky!

Díky, drahý!
Vím, že těch ušlapaných kroků bylo více než dost.
A taky vím, že jsi šlapal jenom kvůli mě.

Vám ostatním řeknu jen jedno.
Dostanete-li chuť na Benátky, dejte jim šanci.
Třeba tam na Vás na tom dřevěném molu také něco čeká.

K.