teď a tady

Od té doby, co s Amélií drandíme světem, mi od Vás sem tam přijde dotaz na kočárek, proto bych mu zde dnes ráda věnovala pár vět. Jednak je "Geouš", jak mu u nás doma říkáme, kočárek, který si těch pár vět bez mrknutí oka zaslouží, také Vás však budu moci při každém dalším dotazu místo rozepisování svých dojmů a zkušeností, odkázat zde na blog. A to znamená co? Že si těch pár ukrojených minut času, které nestrávím odepisováním na každý jednotlivý dotaz, schovám pro Amélii, svého muže, nebo pro sebe... :)

Takže kočárek.

Tohle je téma, o kterém bych mohla psát slohy od rána do večera, a pořád by toho nebylo dost. Když jsem si v těhotenství začala sepisovat, co by se nám pro to naše děvčátko hodilo, měla jsem na seznamu 2 položky, jejichž výběr byl pro mě zcela zásadní. Tímto směrem jsem pak poslala podstatný kus svého volného času a energie, důležité je však říci, že jsem moc dobře věděla, proč tak dělám. Dokonce si tady dnes troufnu napsat, že bych se za tohle rozhodnutí zpětně ještě poplácala po rameni, protože nám zmíněný výběr kočárku neskutečně usnadnil "mama&tata" život.

Tak tedy 2 zcela zásadní položky na seznamu.
Kočárek a autosedačka.

Autosedačka je asi pro všechny naprosto pochopitelná. Pravidelně jezdíváme téměř 400 kilometrů za babi a dědou, míjíme pole, louky, lesy, vesnice, města a dálnice. Stačí slovo bezpečnost, a přikývneme si, že tahle investice je zcela opodstatněná. Během těhotenství jsem se však setkala s nepochopením, proč dělám drama z výběru kočárku (mně osobně zase přišlo naprosté drama, že se někdo zamýšlí nad tím, že údajně dělám drama z výběru kočárku:)), ale je to věc názoru. Vždycky budou na světě kráčet maminky, které nemají potřebu pálit nad výběrem kočárku čas, a vždycky budou na světě chodit maminky, které výběrem kočárku dobrovolně stráví nějaký ten pátek. Obě verze jsou naprosto v pořádku. Světe div se, ty maminky, jež čas výběrem pálí, k tomu dokonce mají své důvody, nejde jen o to, aby jim to pak u kočárku slušelo jako krasavici na titulní stránce časopisu (přestože je to hezký bonus navíc ;). Vždycky jsem to tvrdila, a dnes to - po téměř roce života s kočárkem - zopakuji znovu...

Správný výběr kočárku může mamince neskutečným způsobem usnadnit život.

A věřte mi, každá situace, kdy věci fungují tak, jak mají, a jak se od nich očekává, je v "mama" světě k nezaplacení.
Tady se rovnou dostáváme k dalšímu, velmi podstatnému, slovu.
Očekávání.

Jiné nároky na kočárek bude v přebalovací tašce nosit maminka žijící v rodinném domě, jejíž nejdobrodružnější vycházka vede po rovném chodníku do kilometr vzdáleného obchodu, oproti mamince, která musí před procházkou s kočárkem nejdříve 4 patra dolů, a každý víkend jej potřebuje sbalit do kufru od auta, aby s ním mohla zdolat pole a lesy. Dává to rozum, že jo? :) Když jsem vybírala já, napsala jsem si na papír, co bych od toho našeho kočárku vlastně všechno chtěla, a doporučuji tuhle chvilku - papír, tužka a očekávání - každé nastávající mamince.

Na co jsem během oné chvilky přišla? Že chci pro naše děvčátko v první řadě kočárek bezpečný, a to jak z hlediska konstrukce, tak použitého materiálu. A pak jsem si přála jednoduše to, aby nám dělal radost, a držel s námi krok. Abychom spolu zvládli 25 schodů k výtahu, ale i ta 4 patra, když si výtah postaví hlavu a nehne se, abychom ladně propluli městskými uličkami, ale i lesem obklopujícím chalupu babičky a dědy, a nevydrcali to naše miminko cestou necestou ven. Abychom mohli nejen s pejskem do polí, ale taky pro špetku dobrodružství do hor. Abychom jej s lehkostí poskládali do kufru od auta a přejeli s ním půlku naší krásné země, a abych jej do toho auta dokázala naložit a vyložit bez mého může v zádech, když se s Amélií pro zážitky vydáme jenom v dámské sestavě. Abych s ním dokázala manévrovat jednou rukou, a tou druhou třeba mohla držet za kabát našeho tátu, šimrat hračkou naši dceru pod nosem, nebo vyřídit telefonát. V neposlední řadě jsem si přála, abych našla parťáka na nákupy, který se bez zaváhání gentlemansky chopí tašek.

Nemožné? Ale kdepak.
Seznamte se...

... tohle je náš "Geouš ".

Nepatří mezi nejlevnější, chápu tedy, že pokud po něm pokukujete, zajímá Vás, zda-li za ty penízky stojí. Přiznávám, že když jsem Joolz tenkrát spatřila poprvé (je to už dávno a byla to verze Joolz Day 1), řekla jsem si, že tolik peněz bych za kočárek nikdy v životě nedokázala utratit, přestože se mi hrooooooozně líbil. No, teď už víte, že jsme za kočárek tyhle penízky utratit dokázali, ale já už se na to dneska dívám jinak. Neberu to tak, že jsme je utratili, ale investovali. Investovali do věci, která nám už rok denně slouží, a denně sloužit bude ještě pár let. A s klidným svědomím Vám mohu říci, že nyní, skoro po roce, kdy v tomhle kočárku vozíme naše 9,5 kilové štěstí, jsem ani jednou nelitovala, že jsme poslali tolik peněz tímhle směrem. Naopak jsem si nesčetněkrát pod nosem zamumlala, jak moc vděčná za něj jsem.

Nebudu Vám tady vypisovat specifikace kočárku, ty na Vás vykouknou na každém větším e-shopu s mimi zbožím, ale ráda bych Vám ve zkratce řekla, čeho si na našem "Geoušovi" opravdu nesmírně cením.

Hluboká korbička

Amélie se narodila na konci prosince, a tak jsem byla strašně ráda za dlouhou prostornou korbičku s hypoalergenní matrací, do které se mi náš eskymák pohodlně vešel v zimní kombinéze, fusaku a dece. Perfektní je, že je korbička - pokud chcete - až ke krku miminka uzavřená horním odepínatelným dílem, který patenty připnete ke stranám boudičky, a schováte tak miminko před škaredým počasím i zvědavými tvářemi :). Boudička má navíc prodlouženou sluneční stříšku, takže když foukal studený vítr, vyskočila jsem do boje s těmito vychytávkami. Pohled na "zababušanou" Amišku chráněnou ze všech stran byl k nezaplacení. Jakmile se na jaře oteplilo, odepnuli jsme tenhle horní díl, a naše slečinka si vyhřívala nožky. Prodloužená sluneční stříška většinou stačila k tomu, aby nesvítilo do obličeje, ale nakonec jsme z kolekce Joolz koupili i sluneční clonu. Ta se připne k boudě místo sluneční stříšky, druhý konec se natáhne až na madlo, nebo konec korby, aby bylo miminko chráněno před sluncem, zároveň mu však stranami do kočárku proudí vzduch, a nepřehřívá se. S touhle clonou jsem jezdila ještě v listopadu, a bojovala s ní proti podzimnímu štiplavému větru, když Amiška pochrupkávala během procházky. V boudičce, která je polohovatelná, je integrovaná síťka pro lepší cirkulaci vzduchu. Dostanete se k ní odepnutím a odtažením látky. Vůbec nejlepší mi však na boudičce přijde možnost odepnout tuhle síťku a otevřít boudičku i z druhé strany. Když už Amélie nechtěla v kočárku ležet na zádech, odepnula jsem takto zadní stranu boudičky i se síťkou, a připnula ji ke konstrukci boudy pomocí spony. Amiška ležela na bříšku, vykukovala na svět, a zároveň posilovala svaly. Karlín měla jako na dlani a byla hrozně spokojená. Taky touhle dobou zvýšila průměr usmívajících se lidí na Praze 8. Úsměvy tenhle malý vykuk totiž sbíral do všech kapes. Fajn je i odnímatelné madlo, na které lze zavěsit hračky, a díky kterému lze korbičku přenášet velmi pohodlně. Od podvozku se korbička odcvakne zatlačením na 2 body, je to strašně jednoduché a rychlé. Když jsme během jara piknikovali v parku, a Amiška byla ještě malinká, oddělali jsme korbičku od podvozku a položili si ji takhle rovnou na deku i s Amélií. Na sportovní sezení Ami přešla v 8mém měsíci, protože výhled už nebýval to, co dříve, a to je u Kelišové zásadní problém. Jinak by nám, myslím, korbička ještě tak 2 měsíce v pohodě posloužila.

Sportovní sezení

Ergonomické sportovní sedátko se připíná ke konstrukci kočárku pomocí zipu. Má korýtkové sezení, pětibodový bezpečnostní pás, který lze lehce utahovat a roztahovat k pohodlí dítěte, a kromě klasického sezení umíte sedátko nastavit i do pololehu či úplného lehu. Kvůli korýtkovému sezení nemá dítě v úplném lehu natažené nožičky, to by někomu mohlo vadit, ale Amišku to ve spánku nikterak neomezuje - naopak je z hnízdečka zvyklá si nožky přehodit přes horní kraj, takže když v kočárku usne, spinká hezky. Strašně ráda jsem za oporu nožiček, které jí v budoucnu nebudou z kočárku viset. Opět zde svoji roli hraje odnímatelné madlo, jež slouží jako bezpečnostní prvek, ale také jako prostor k zavěšení hraček (já na něj z boku věším i kratší nákupní tašky, v létě jsme na něj připínali piknikovou deku :). Amiška se jej jako správná dáma během procházek ráda ladně drží a pozoruje ruch Karlína. Madlo lze odcvaknout jednou rukou, případně jej můžete odstranit úplně. Stejně dobře zde svoji roli sehrává polohovatelná boudička s prodlouženou sluneční stříškou. Chcete-li schovat dítě úplně, stačí místo stříšky připnout sluneční clonu. My jsme měli sluneční clonu připnutou celé léto i půlku podzimu, když ji zrovna nemáte roztaženou, elegantně se sroluje a připne k boudě. Co oceňuji nejen já, ale především Amiška, je výška sportovního sedátka. Kočárky Joolz jsou vyšší, tedy kromě toho, že má dítě skvělý výhled, a kočárek dokáže v restauraci nahradit jídelní židličku, je dítě pro rodiče snáze dostupné (což ocení Vaše záda). Možnost jízdy po i proti směru je další parádní věc. Směr změníte odejmutím sedačky zatlačením na 2 body na podvozku a jejím zacvaknutím v požadovaném směru. Když dítě sedí po směru jízdy, a Vy na něj nevidíte, můžete se na něj podívat skrze síťku v boudičce, kterou zpřístupníte již zmíněným odepnutím a odtažením látky. To kdyby se Vám třeba zastesklo...:)

Podvozek

Podvozek kočárku je pevný a bytelný, zároveň však lehký a neskutečně snadno ovladatelný. Člověk s ním dokáže ladně manipulovat jednou rukou, a já s radostí vždycky říkám, že s ním v obchodě dokážu tancovat i otočky mezi regály :). Během procházek vyřizuji telefonáty, abych se doma mohla v poklidu věnovat Amélii, a tak kočárek opravdu velmi často ovládám jen jednou rukou. Zvládám s ním patníky, díry, kamení i zatáčky, a věřím, že bych si během kočárkování zvládla sundat i natáčky... :D Ale vážně, je velmi intuitivní, a každý, kdo už s Amélií drandil světem, si strašně pochvaloval, jak hezky se s ním jezdí. Teleskopickou rukojeť kočárku je možno vysunout do několika úrovní, a tak s ním kromě mě a mých 176 centimetrů dokáže s úsměvem drandit světem i moje prťavá babička, nebo můj skoro dvoumetrový táta. Odpružená kolečka s pěnovou výplní EVA by měla zaručit, že nebudeme řešit žádné kolečkové neštěstí, a možnost aretace předních kol je bezkonkurenčním společníkem do terénu. Za to Vám ručím, neb ten terén, kterým s námi "Geouš" projel během výpravy o Velikonocích, za ten bych mu dala zlatou medaili. Mojí nejoblíbenější podvozkovou částí je odnímatelný XL koš s uchy, do které se vleze půlka světa. Pro mámu, která s sebou vždycky bere více, než méně, nejgeniálnější věc! A to ještě nevíte, že když tenhle košík vyndáte, můžete si tam místo něj nacvaknout korbu na druhé miminko... to jen kdyby náhodou... :)))

Doplňky

Poslední věc, která mě na Joolz baví, je série doplňků k jednotlivým kočárkům. Kromě sluneční clony jsme si pořídili taky fusak, přebalovací tašku, pláštěnku, držák na kafe a adaptéry, abychom na podvozku mohli vozit autosedačku. Hodně se mi líbí ještě XL nákupní taška a letní sedátko do sportovní verze, díky kterému se dítě v horkých dnech tolik nepotí. A fakt, že lze z Gea mávnutím proutku udělat sourozenecký kočárek, ten už jsem naznačila. Dokoupíte si požadované sezení a mrknutím oka vozíte 2 děti. Přijde mi to naprosto geniální. To, že je všechno promyšleno do posledního detailu, a lahodí to i oku, už je pomyslnou třešničkou na dortu.

Holandská firma Milk Design, která za konceptem Joolz stojí, se k dnešnímu dni pyšní třemi modely (Day, Geo a Hub). Když jsme vybírali, byly k dispozici první verze modelů Day a Geo, updatovaná verze Day 2, a bylo známo, že by k nám měla ke konci roku dorazit i vylepšená verze Gea, tedy Geo 2. Kromě kočárků Joolz se mi líbil ještě kočárek Mutsy EVO a Priam od Cybexu. Mutsy jsme nakonec zavrhli kvůli více detailům, především se nám však korbička zdála dost malá. Rozhodování mezi Joolz a Cybexem nakonec rozlousknul XL nákupní koš a možnost uzpůsobení Gea na sourozenecký kočárek. Model Day 2 od Joolz je sice skladnější, ale my jsme od první chvíle věděli, že pokud půjdeme do Joolz, sáhneme po Geu (tenkrát kočárky Day ještě neměly ten parádní XL nákupní koš). Aktuálně je od Joolzu na trhu i další vylepšená verze Day, a to Day 3, která už se XL košem pyšní. To jen reflektuje, že firma Milk Design opravdu naslouchá svým zákazníkům. Velký rozruch tento rok rozpoutal taky ryze městský model HUB, který je tak skladný, až z toho zrak přechází. Prostě si jej zavěsíte na rameno jako větší kabelku a jdete... :) Zapátrejte kdyžtak na internetu, najdete fůru informací, obrázků a videií. Pojďme teď však zapátrat po té nejdůležitější otázce...

Koupila bych si Joolz Geo2 znovu?

Koupila, a o tom to je.
Mít vedle sebe parťáka, který mi pomůže udržet ten maminkovský úsměv na tváři i během neočekávaných situací.

Tak Vám, maminky, přeji, abyste si toho svého parťáka také našly. A pokud cítíte, že jste jej už asi našly, a zvažujete, zda-li se za něj vyplatí připlatit, já říkám ano. Mám v blízkém okolí několik maminek, a není jich málo, které jsou z kočárku zpětně nešťastné. Vybíraly rychle, bez rozmyslu, na slepo, nebo záměrně šetřily, a nakonec je to stálo 4 kýble nervů a zoufání si. Tím neříkám, že jen drahý kočárek může být dobrý kočárek, vůbec ne. Každý toho parťáka najde v něčem jiném (pamatujete na slova o očekávání, že jo?), jen se snažím říci, že pokud zrovna stojíte před rozhodnutím, zda-li investovat pár tisíc navíc, zkuste zapřemýšlet, zda-li ten kompromis umíte udělat někde jinde...

Naše Amélie sice jezdí v dražším kočárku a autosedačce, na druhou stranu je od miminka téměř z 90% oblékána do bazárkového oblečení, dřevěnou hrazdičku nám vyrobil děda, večerní čvachtání si ještě donedávna užívala v obyčejné Ikeácké vaničce, svačinku si vychutnává v židličce po sousedovic Lucince, u babičky usíná v retro kovové postýlce, která má bezmála 50 let... a takhle bych mohla pokračovat.

Věřím, že je to nakonec vždycky o tom, že když se někde ubere, může se někde jinde přidat.
Držím Vám palce při výběru.

A přeji mnoho šťastných kroků s kočárkem po boku.

K.