teď a tady

mülovaná neděle 23. duben 2017
Byly doby, kdy jsem neděli neměla v lásce. Tak nějak jsem jí tenkrát neuměla odpustit, že nechá pondělí celý den klepat na dveře a sama se odkutálí hrozně rychle. Čím více neděl jsem však sbírala do kapes, tím více jsem si začala uvědomovat, že to kouzlo vůbec není v neděli, ale ve mně. A tak jsem se stala režisérem svých neděl a zatrhla pondělí onu výsadu klepat celý den zuřivě na dveře. S nedělí jsem si zase vyjasnila, že proklouznout jen tak mezi prsty a zmizet rychlostí blesku, není to pravé ořechové. Začala jsem si s ní více povídat, více se na ni teď usmívám...

...a ona o to radši zůstává.

Vůbec nejkrásnější jsou pro mě nedělní rána. Děláme si je poklidná, neuspěchaná, naše. Kromě klidu si užíváme jeden druhého a také všech dobrot na talíři. Nedělní snídaně nešidíme, to je pravidlo číslo jedna. Sedíme spolu a povídáme si o všem možném, co nám zrovna poletuje v hlavách. Kujeme plány a výlety, probíráme vše, co nám dělá velkou i malou radost, občas se dělíme o smutek, aby jej nebylo příliš.

A někdy jednoduše je tak jsme a cpeme se.
Nic víc, nic míň.
A je to štěstí :)
Já ze své milované neděle většinou udělám neděli mülovanou. Ráno to u mě totiž jogurt s müsli a čerstvým ovocem vyhrává na plné čáře (toust s avokádem a vejcem je však v těsno-těsném závěsu). Často si müsli míchám sama z ovesných vloček, brusinek, semínek a oříšků, moc ráda mám však i směsi od MIXIT, nebo z Janovy pece. V té se upekla směs, kterou vidíte na fotkách. Říkají jí semínková a semínky je opravdu zasypaná od hlavy až k patě. Můj muž, ten si na tyhle směsi nepřijde, a tak má vždycky připraven talíř ve svém rytmu. Určitě jej poznáte na první dobrou. Pro šunky si chodíme do Sklizeno a chlebovým králem je teď u nás ten z PEKÁRNY PRAKTIKA. Je lehký jako vánek i třetí den, ale běžně Vám tak dlouho nevydrží, protože jej spořádáte na posezení už ten první. Nevěříte? Zkuste to... :)

Dezert na fotce je připravený ze zbytku kokosového mléka, které mi zůstalo po vaření. Vyšlehala jsem jej s polotučným tvarohem, co se týče sladění, nejčastěji sladím ovocem, medem či nějakým dobrým sirupem (třeba datlovým nebo javorovým). Ten na fotce je dochucený lžící pečeného čaje od manželovy maminky, prokládaný banánem a dozdobený brusinkami. Tak jej někdy zkuste a vylaďte si jej k obrazu svému. Je to vážně dobrota.
Možná si říkáte, co Vám to tady dělám za přehlídku prodejců, ale poslední dobou se často ptáte, kde nakupujeme potraviny, nebo co že se nám to tam vystavovalo na stole během snídaně. Dneska to tady máte černé na bílém, a nemyslete si, žádná reklama to není. Všechny ty věci, o kterých Vám píšu, máme rádi a vždycky jsme si je zaplatili z vlastní kapsy. Nabídky na spolupráci dostávám, ale doposud jsem je všechny odmítla. Proč? Protože jsem pro ně na blogu neviděla prostor. Pokud by se stal opak, dozvěděli byste se to v prvních řádcích, to mi věřte. Svědomí by mi to totiž jinak nedovolilo.

Přeji pohodový zbytek dne a nezapomeňme režírovat.
Je to přece NAŠE neděle.
Nikoho jiného.

K.
galerie
komentáře
Přidat komentář
více slov
Sním, bydlím, vařím, tvořím, myslím, miluji a žiji.
Vítejte v mém světě!
Teď a tady!
napiš
sleduj
teď a tady 2017