teď a tady

projekt domu - I. část 16. září 2019
...a vše od první představy po první výkop.

Jakmile jsem do světa pustila informaci, že jsme našemu vysněnému domečku pořídili pevnou půdu pod nohy, a koupili si pozemek, přilétlo nemálo otázek na to, jak to všechno plánujeme, zda-li už máme projekt, jak bude dům vypadat, nebo zda budeme průběh dokumentovat a veřejně sdílet. Když jsem pak vypustila i fotku s prvním výkopem základů, přiletělo ještě více otázek. Zajímalo Vás, jestli máme typový projekt či dům na míru, jak bude domeček veliký, bude-li mít jedno podlaží, nebo poroste do výšky, do jakého stylu si jej vybarvíme, kdo nám s projektem pomáhal, kolik nás projekt stál, zda-li jsme měli nejen architekta, ale i designéra, nebo jak dlouho nám celý tenhle proces trval...

Dneska se pokusím odpovědět na nejčastější dotazy, a nastínit, jak to u nás všechno probíhalo, stejně jako jsem to udělala v článku o koupi pozemku (můžete si přečíst tady), který měl moc hezkou zpětnou vazbu. Třeba Vám těch pár slov poodkryje další část skládanky, která je někdy nesmírně zapeklitá, a pomůže na cestě za vlastním domovem. Než totiž přijde zajásání nad prvním výkopem, chce to vyvážený mix trpělivosti, energie, času a nadhledu. A taky vizi před očima, vidět svůj cíl jasně a konkrétně.

Vize totiž dělá divy.
Vize totiž vede k cíli.
A v představách, tam to všechno začíná...

Představa
Než začnete shánět architekta/projektanta, a malovat na papír, zavřete oči, a položte si jednoduchou otázku:

"Jak vypadá naše DOMA?"

Pak si odpovězte. Dejte si na čas, zkuste být co nejkonkrétnější. Procházejte se v představách ve svém "doma" a vnímejte každý detail, dívejte se okolo, naslouchejte. Vymalujte si každé jeho zákoutí tak, aby Vámi poletovalo příjemné teplo, aby Vámi prostupovalo bezpečí, klid, pohoda... cokoliv, co ve svém "doma" potřebujete. A až tam budete, myslím opravdu DOMA, tak si ten pocit zapamatujte, moc dobře si jej zapamatujte. Pomůže Vám totiž odpovědět na všechny další otázky, a v každé situaci, kdy Vás přepere únava, stres, pochyby nebo byrokratický kolotoč, Vás postaví zpátky na cestu, kterou jste se rozhodli jít...

Tak jdeme na to, odpovězte si... Stojíte v rozlehlém domě, nebo v menším domečku? Je přízemní, nebo v něm dominuje schodiště? Má obrovská okna a vstup do zahrady, či rozlehlou terasu v patře? Kolik má pokojů a dveří? Rozpíná se v koupelně vana? Jak vypadá zákoutí, kde budete čerpat energii? Je v něm místo na kytky? A na starý příborník po babičce, kterému vdechnete nový život? Kde stojí obrovská knihovna plná knih? A kde budete vařit? Budete tancovat okolo ostrůvku, nebo si místo ostrůvku doprostřed kuchyně postavíte dlouhý dubový stůl? Moment, slyšíte také praskání dřeva? To bude krb, který hřeje za dlouhých zimních večerů...

Těch otázek může být deset, dvacet, ale taky třeba pětsetosmdesátšest, a věřte mi, nikdo na ně neodpoví lépe, než Vy. Vím, že se tenhle proces může zdát zdlouhavý, zbytečný, a moc dobře to chápu, také bych nejraději v okamžiku pod paží svírala projekt nádherného domu, ale žilo by se nám v tom nádherném domě dobře, kdybychom do jeho základů neobtiskli sami sebe, naše hodnoty, potřeby a přání? Tohle není hra na otázky a odpovědi, tohle je okamžik teď a tady, ve kterém se tvoří domov. Čím detailnější představu si vytvoříte o tom, co Vám dělá dobře na srdci i na duši, a jak vypadají "ony čtyři stěny", ve kterých chcete strávit třeba i celý zbytek života, tím více se přibližujete okamžiku, kdy jednou opravdu otočíte klíčem v zámku s pocitem, že tady, přesně TADY a nikde jinde, jste DOMA... :)

Pokud na blog chodíte mezi řádky brouzdat pravidelně, jistě víte, že poletování v představách ke mně patří stejně jako špagety s boloňskou omáčkou nebo můj muž... :) Sním odmalička, bláhově a nespoutaně. Vždycky jsem snila, a vždycky jsem věřila tomu, že když si něco opravdu přejeme, máme v sobě ukrytou veškerou sílu, kterou na své cestě za snem potřebujeme. Sněte a věřte, jakkoliv bláhové a nespoutané se Vaše sny mohou zdát. Řeknu Vám totiž jedno... ony se ty sny opravdu plní, plní se, a TO JE, na čem záleží. Vysnila jsem si fůru věcí od prvních bot na platformě a originální kazety Kelly Family, po rok života v Londýně, červený diplom, prince na bílém koni, který by byl mou spřízněnou duší, svatbu pod korunami stromů, líbánky v Provence, či rodinu, ve které srdce bije jako o závod. Stejně tak jsem si vysnila i náš domeček. Myslela jsem na něj kdy to jen šlo. V autě cestou do práce, nad šálkem oblíbeného čaje během snídaně, o polední pauze na oběd, ve vlaku, na zubařském křesle, v parku pod platany, nebo večer před spaním. Procházela jsem se mezi zdmi vytvořenými z vlastních představ a po střípcích stavěla náš DOMOV...

Snila jsem o domě s velkými okny, která v létě otevřeme dokořán, a budeme stejně tak jako uvnitř žít i venku, procházet se po kapkách rosy a chytat do kapes čerstvý vzduch. Snila jsem o dlouhých zimních večerech, kdy nás kromě lásky bude hřát i plápolající oheň v krbu. Snila jsem o kuchyňském ostrůvku, okolo kterého budou poletovat děti čekající na palačinky s domácí marmeládou. Snila jsem o tom, jak se po probuzení s mužem budeme pohledy ztrácet v zelených lesích a polích. Snila jsem o tom, že v tom domě budeme mít útulný pokojíček pro moji sestru Viktorku. Snila jsem o osobité pracovně mého muže, protože si ji nesmírně zaslouží. Snila jsem o dětských pokojích, ve kterých se bude dobrodružství rozpínat od okna ke dveřím. Snila jsem o šatně a velkorysých úložných prostorech, které schovají vše, co v danou chvíli nemusí být vidět. Snila jsem o terase zarostlé zelení, a taky o kousku zahrady, kde budeme pěstovat vlastní salát a jahody...

...všechno tohle jsme si v hlavě vysnili a postavili, a i když je to k nevíře, všechno tohle nám teď opravdu roste před očima. Proto sněte, poletujte v představách. Sbírejte inspiraci do kapes a pak s ní ruku v ruce postavte svůj dům snů, nebo cokoliv jiného, po čem Vaše srdce touží. Nejdříve v hlavě, pak na papíře... a pak, pak v opravdovém světě. Možná teď zním jako naivní paninka, která má ve Vašich očích jen více štěstí, než rozumu, ale ruku na srdce - za zkoušku to přece stojí! Všechny tyhle myšlenky a představy mají neskutečnou sílu... na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí!

Takže... kde ulovit onu inspiraci?
Máte ji přímo před nosem... :)

Rozhlédněte se do všech světových stran, až budete na procházce, prohlédněte si domy a jejich detaily, pojmenujte, co se Vám na kterém líbí, najděte si své oblíbence (já mám v okolí rodného města několik stálic a jeden mám i ve Špindlu). Otevřete časopisy o bydlení, projděte si weby s typovými projekty, které pomohu ujasnit představu o tom, jaký styl domu se Vám líbí, kolik takový dům +- skrývá místností, jak jsou veliké, či kolik podobný dům na trhu přibližně stojí. Nezapomeňte probrouzdat Pinterest, moc hezké profily o bydlení najdete i na Instagramu či na webu modrastrecha.cz (komunita okolo bydlení, stavění a realit) a stránkách architektonických studií, kde můžete porovnat projekt a výslednou realizaci. Úžasný je v tomto archiweb.cz- vyselektujete si stavby rodinných domů a můžete se jimi virtuálně procházet třeba 3 dny vkuse. Mrkněte, určitě se Vám tam bude líbit.
Časový plán

Až v hlavě budete nosit svůj vysněný dům, chce to na chvíli posedět s časem, rozklíčovat, kdy byste chtěli/potřebovali bydlet, a zda-li tomu okolnosti nahrají. Představte si časovou osu, na začátku stojíte Vy, na konci dům. Nikoliv ten ze střípků představ, ale ten opravdový, ten, na který si můžete sáhnout. O tom, jak dlouhá bude cesta mezi Vámi, rozhodne mnoho věcí... čas, pozemek, dostupnost služeb, finance, ale taky třeba dočasná pracovní uvázanost v jiném místě, soulad komunikace mezi Vámi a projektantem, aktuální nálada úředníka za stolem, počasí, nevrlý soused nebo třeba miminko na cestě.

Nás na té cestě zatím potkaly hodiny komunikace s panem architektem, desítky večerů nad půdorysy a obrázky, stovky e-mailů a telefonátů s bankou, stavebníky, řemeslníky či úředníky, tisíce myšlenek a úvah, několik návštěv rozestavěných staveb, nespočet návštěv naší stavby, fůra schůzek s dodavateli, fatální chyba u jedné z bank, navazující problémy, které byly na ránu hlavou do zdi, opoždění řemeslných prací, díky kterému se harmonogram sesypal jako domeček z karet, takže nás čekají další Vánoce v Praze, na druhé straně nás však potkal i nesmírně vstřícný pan soused, usměvavý pan starosta, podpora ze strany rodiny a přátel, nepopsatelná radost z každého pokroku, a 5 měsíců zvracení, ze kterých se po dalších 4 měsících vyloupla jedna malá nespavá holčička... :)

Dokud si tím člověk neprojde na vlastní kůži, netuší, co všechno na něj může z poza rohu vyskočit. Proto je třeba do ruky chytit nějaký rozumný termín, ideálně takový, který na zádech nese i časovou rezervu, kdyby to po cestě náhodou někde drhlo (ušetříte si tím nervy a zklamání), a od něj se odrazit dál.

Někdo si řekne "za rok", někdo "za dva", někdo "vlastně je nám to jedno, nic nás netlačí" a někdo "co nejdříve". Ať už si řeknete cokoliv, šikovný projektant/architekt, se kterým pak budete sedět u stolu, by měl být první člověk, který Vám nalije čistého vína. Měl by se vyjádřit, zda-li je ve Vámi stanoveném termínu reálné postavit dům, který nosíte v hlavě, a co tomu zhruba bude předcházet. Samozřejmě, že se to pak kdykoliv může zabrzdit - bankou, stavební firmou, nedostupností materiálu, stížností souseda, počasím nebo třeba nedostatkem času na Vaší straně, ale urovnat si v hlavě, zda-li to takhle půjde/nepůjde, je základ pro všechny další kroky. A hlavně, mít tenhle jasný cíl před očima je nesmírnou motivací ve všech těch stavebních povinnostech a starostech, které máte sem tam chuť nechat stát za dveřmi, a na chvíli předstírat, že vlastně žádný dům nestavíte...

A teď jedna rada nad zlato, která Vám uleví v každé životní situaci...
...NESROVNÁVAT!

Až bude Pepa od vedle pokládat střechu, a Vy budete teprve dokončovat projekt, nebo kopat základy, přestože jste s projektem začali podobně, nenechte si zkazit radost. Vsadím nejmilejší boty, že Pepa od vedle si určitě nevysnil stejný dům jako Vy, a že Pepa od vedle staví úplně jiný příběh, než je ten Váš. Každému to běží rychleji někde jinde. Někdo má projekt hotový rychlostí blesku, někdo jej dává dohromady třeba rok a více, někomu se táhne hrubá stavba, a někomu zase roste, jako kdyby tam vypomáhala celá vesnice. Držte si v hlavě SVŮJ CÍL a neplýtvejte zbytečně energií. To, že je Pepa od vedle teď vysmátý jak lečo, kdežto Vy máte hlavu jako balón, neznamená, že Pepa tu hlavu jako balón nikdy neměl, nebo mít nebude. Chci tím jednoduše říci, že bez vhledu do konkrétní situace všechno vypadá jinak, tak nevytvářejte domněnky, a šetřete si síly na později...

...pro sebe a pro Vaše "DOMA".

To stejné platí o případných poznámkách sousedů, známých, rádoby přátel i náhodných kolemjdoucích. Někdy se ozve, že Vám to nějak trvá, že to máte celé nějaké veliké, nebo příliš malé, že takhle by to ten či onen tedy určitě nestavěl, nebo že Pepa to má vymyšlené mnohem lépe... Tohle taky hoďte za hlavu, rychle a navěky. Nepřihlásili jste se do soutěže, ani dům nestavíte proto, abyste se sousedům, známým, rádoby přátelům i náhodným kolemjdoucím zavděčili. Naopak... užívejte si každý jeden malý pokrok kupředu, i ten sebemenší. Všechno to stojí tolik energie, úsilí, peněz a času, že je jednoduše třeba radovat se, a onou radostí živit v hlavě svůj cíl, který táhne kupředu. Až se jednou budete na terase ládovat jahodami z vlastní zahrádky, u toho popíjet domácí okurkovou limonádu, a skrze rozkvetlé sakury čučet do nebe, nebo třeba i "do blba", věřte mi, že si na tyhle poznámky ani nevzpomenete, protože jahody, protože limoška, protože sakury, protože nebe jako na dlani a božský klid... :)

Výběr architekta / projektanta

Pokud nepůjdete cestou typového projektu, čeká Vás důležitý úkol, a to najít člověka, který Vašim představám vdechne život. Svého času jsem se hodně prokousávala typovými projekty, procházela jsem si půdorysy, a hledala, zda-li mi nějaký padne do oka, a taky že padl, vždycky tam však bylo nějaké ale... Kousek domu jsem si vysnila já, kousek domu manžel, kousek jsme si vysnili spolu, a celý dohromady jsme si jej nakonec vysnili tak, že jsme se rozhodli jít cestou individuálního projektu, který nám bude "ušitý" na míru.

Takže kdo nám jej ušije na míru?

Tady jsem měla úžasnou výhodu v tom, že mám několik let oblibu ve všem okolo bytového designu, a že se můj tatínek pohybuje ve stavebnictví. Když totiž padla tahle otázka, přesně jsem věděla, koho chci oslovit. A tak jsme oslovili pana architekta, jehož rukopis znám a je mi blízký, a o němž jsem věděla, že nás nebude tlačit do svých představ a přání, ale zároveň nás upozorní ve chvíli, kdy něco nebude dávat smysl. Jestli Vám tady můžu něco poradit, nevybírejte naslepo, zkuste více mířit na jistotu. Projeďte internet křížem krážem, zeptejte se známých, nasbírejte reference, podívejte se na půdorysy projektů, fotky realizovaných staveb, hledejte, zda-li má Váš architekt/projektant nějaké poznávací znamení, detail v rukopise, který je Vám sympatický. A hlavně, najděte člověka, se kterým si lidsky sednete, a který umí naslouchat. Tenhle člověk totiž namaluje Vaše "DOMA", a je nesmírně důležité, aby to doma bylo opravdu V A Š E, nikoliv jeho.

Víte, na internetu narazíte na nespočet úchvatných domů a projektů, ale co je pro jednoho senzací, může být pro druhého trnem v patě. To, že nějaký dům vypadá báječně na titulní stránce časopisu neznamená, že se v něm bude dobře žít. Měřítka pro "dobré žití" totiž vycházejí z každého z nás, a tak se ujistěte, že se dům opravdu projektuje pro Vás, nikoliv proto, aby se náramně vyjímal v portfoliu. Máte-li opravdu svou představu, najděte si člověka, který ji bude respektovat, a který z ní vytáhne to nejlepší. Člověka, který na stůl předloží pro a proti, člověka, který Vám pomůže nastínit, za kolik peněz a za jak dlouho je možné se tomuhle snu přiblížit, člověka, který nabídne možnosti a alternativy, a který Vás s jistotou provede tam, kde tápete.

Promyšlený a vychytaný projekt je základ, od kterého se odrazí vše, co na něj navazuje. Mít v téhle etapě vedle sebe někoho, na koho se můžete spolehnout, je opravdu k nezaplacení.

Držím Vám palce!
Finance

Tady se to hemží otázkami typu:

"Kolik můžeme/chceme do domu investovat?",
"Kolik dům, který nosíme v hlavě, asi stojí?"
"Budeme potřebovat půjčit? Od koho si půjčíme?",
"Kolik nám kdo půjčí, a co za to po nás budou chtít?".

Být obezřetný a neunáhlit se pod vidinou nové kuchyně, volně stojící vany ve vyšperkované koupelně, nebo houpacího křesla na zelení zarostlé zahradě, to je pro mě v téhle kapitole základním kamenem. My jsme s mužem v tomhle velice opatrní, protože si jednoduše uvědomujeme, že každý neuvážený krok vedle nás jednou zase může dohnat. Před jakoukoliv větší investicí jsme si vždycky sedli k notebooku, naházeli do Excelu příjmy a výdaje, naše rezervy, a taky závazky, o kterých jsme zrovna uvažovali. Černé na bílém se pak ukázalo, co tenhle závazek s našimi čísly udělá, a jakým způsobem nás to do budoucna ovlivní. Tahle rozhodnutí jsme vždycky dělali s klidnou hlavou, a docela konkrétní vidinou toho, co to pro nás znamená. Než jsme se k něčemu uvázali, spočítali jsme si, kolik peněz půjde pryč, kolik nám jich zůstane, kolik jsme schopni za určitou dobu zase našetřit, nebo zda-li máme rozumnou rezervu pro případ, že by jednomu z nás třeba vypadl plat. Otázka pak byla jasná: "Chceme se do tohohle scénáře pustit, nebo ne?"...

Za jedno z nejlepších rozhodnutí, a vlastně taky obrovské štěstí, považuji to, že jsme se před pořízením první hypotéky díky referenci našich kamarádů potkali s úžasným hypotečním konzultantem, který nám byl oporou od prvního dne až do podpisu smlouvy, ale také v temnějších chvílích, kdy jedna z bank udělala neskutečnou "botu", a kdykoliv poté, vyskočila-li na nás nějaká pochybnost nebo dotaz. Vše nám vysvětlil, ujasnil, zodpověděl jakoukoliv otázku, doporučil, co by pro nás a naše požadavky bylo nejlepší, vyložil na stůl plusy i mínusy. Vždy jsme měli na výběr, vždy jsme měli dostatek času na rozmyšlenou, vždy jsme se mohli ozvat, kdyby se nám cokoliv nezdálo. Žádná urputnost, byrokratická přísnost, nebo nejasnost, ale nesmírně lidský přístup dotažený do posledního detailu. Pod taktovkou tohoto pána jsme si šli pro první hypotéku, pak jsme si s ním šli pro druhou hypotéku, a jestli nás někdy potká ještě nějaká třetí, čtvrtá, pátá... ani vteřinu bych neváhala o tom, komu zavolat. Kdyby někdo z Vás právě takového člověka potřeboval, napište mi, nesmírně ráda doporučím dál... :)

Dodala bych k tomu ještě, že ve chvíli, kdy jsme si takhle šli pro radu ohledně financí, měli jsme za sebou už několik schůzek s panem architektem, drželi jsme v ruce nástřel půdorysů, a uměli jsme tedy odpovědět na otázky, kolik bude dům přibližně stát, zda-li si jej finančně můžeme dovolit, kolik na něj máme našetřeno, a kolik peněz potřebujeme půjčit. Poté se rozjelo neúnavné kolečko komunikace, kdy jsme si na střídačku potvrzovali informace s panem architektem, pak s panem konzultantem, a ladili papíry pro banku, abychom nakonec všichni byli spokojení.

Nenechte se uvrtat do první smlouvy, kterou před Vás předloží, udělejte si přehled, a rozhodněte se tak, aby Vás tenhle krok v budoucnu nepředběhnul.
Nechat se tady předběhnout, a být pak pozadu, totiž většinou nevěstí nic dobrého...

A teď pro zajímavost... Jak to bylo u nás?

27.8.2015, v době, kdy jsme po několika měsících neúspěšného hledání pozemku přestali tlačit na pilu, a zahnali smutek tím, že jsme za našetřené peníze pořídili nové auto na roadtrip po Evropě, na nás skrze internet vykouknul pozemek jako z našich představ malovaný. PROČ? Proč teď a ne před měsícem, kdy to na účtě ještě cinkalo dukáty? Tohle jsem si řekla asi tak tisíckrát za 5 minut, a těch 5 minut se opakovalo celou nadcházející hodinu. Nedalo mi to. O polední pauze jsem kontaktovala majitele a začala zjišťovat podrobnosti... kdyby náhodou, víte jak (člověk nikdy neví, jestli cestou z práce nezakopne o pytel plný dukátů...:)). Po několika telefonátech, e-mailech, návštěvách pozemku a úředním ověření, že je pozemek v souladu s veškerými našimi požadavky, se ukázalo, že tohle v žádném případě není "kdyby náhodou", že tohle je prostě NAŠE DOMA. A tak jsme si po výživném byrokratickém kolečku s bankou a úřady, které nám sebralo celý podzim, k Vánocům 2015 nadělili pevnou půdu pod nohy. V lednu 2016 vše prošlo katastrem, a my jsme se oficiálně stali majiteli pozemku. JUPÍ. Pamatuji si, že jsem se ten den cítila dospěleji, než kdy předtím, a cítila takový zvláštní pocit v břiše, jako když víte, že je to začátek něčeho krásného, ale zároveň se to bojíte vyslovit nahlas, abyste to nezakřikli...

První plán byl, že pozemek necháme chvíli "ležet", ale jak nám tam ležel, a my se po něm sem tam přijeli projít, vrtalo to v nás více a více, až jsme se provrtali do července, a...

.... 4.7.2016 jsme poprvé usedli ke stolu s panem architektem. Pomalu, ale opravdu p o m a l u, jsme začali z našich představ skládat dům. Přestože jsem tenhle náš dům nosila v hlavě, a měla jej v představách prochozený zprava doleva i zleva doprava, celý "projektujeme dům tetris" trval 2 roky a kousek. Proč? Protože moje pintlich povaha, komunikace na dálku, 5 měsíců nevolností, Vánoce, porodnice, Silvestr, nespavá holčička, vyčerpání a upjatý úředník. Bylo to nahoru a dolů, sem tam úsměv, sem tam slzy, taky vztek a občas bezmoc, protože nás však vždycky za ruce nakonec chytil někdo, koho jsme potřebovali, zvládli jsme to, a...

... 30.8.2018 můj taťka (kterého už svrběly ruce :D) K O N E Č N Ě kopnul základy.

Pak to byl díky správným lidem na správných místech rychlý proces. Základová deska, vyschnutí, první nadzemní podlaží, strop, druhé nadzemní podlaží, střecha... a hrubá stavba byla před zimou připravena k pořádnému zimování. Po těch dvou letech projektování člověk ani nechtěl věřit, že mu po 3 měsících před očima vyrostl dům, ale vyrostl.

Kdybych si tenkrát nechala v hlavě poletovat všechny ty myšlenky o tom, že ostatním už domy stojí, nebo že někdo jiný se s projektováním tolik nepáře, určitě by mi síly došly rychleji, a proto nezapomeňte...

N E S R O V N Á V A T!

Radovat se a užívat si každý sebemenší krok kupředu!

V příštím článku se konkrétně zaměřím na celý proces projektování, a pošlu Vám pár tipů, které nám ten tetris "Projektujeme dům!" trošku usnadnili.
Kdyby Vám v hlavě k tomuhle poletovaly jakékoliv jiné otázky, napište mi, bude-li v mých silách, ráda se podělím o zkušenost.
Do té doby přeji hezké dny.

K.

PS: "Snila jsem o tom, jak se po probuzení s mužem budeme pohledy ztrácet v zelených lesích a polích..."
V galerii máte důkaz místo slibů, že se ty sny opravdu plní... :)
Takže snění 3x hurá!
galerie
komentáře
Přidat komentář
více slov
Sním, bydlím, vařím, tvořím, myslím, miluji a žiji.
Vítejte v mém světě!
Teď a tady!
napiš
sleduj
teď a tady 2019