Minulý týden jsem si domů přinesla cudnou cuketu. Byla tak cudná, že jsem si ji v celém tom zeleném kabátku ani nestihla vyfotit. Nesměle se vyvalovala u nás na kuchyňské lince, a čekala, až na ni přijde řada. Když se podávaly špagety, salát, nebo tuňáková pomazánka, dělala netykavku a hrdě zrak upírala jiným směrem. Jakoby nic. Až jednou v sobotu spatřila záři světel. Dostala hlavní roli ve hře "Oběd" a odhodila všechen stud. Zábrany létaly ze strany na stranu. Ukázala se v celé své kráse a konec byl v tu chvíli cudné cuketě...
Na talíři se v mžiku nakrucovala svůdná koketa.
Až Vám jednou do rukou spadne stydlivá zelená krasavice, nenechte se oklamat. Vezměte ji domů a vydlabejte důlek. Připravte rajčatovou omáčku, vykoupejte v ní bylinky, taky hovězí maso, a pak stydlivku stydlivou tou červenou dobrotou překvapte. Nezapomeňte zasypat parmezánem nebo ozdobit plátky goudy. A do trouby s ní. Vypečte z ní všechen ten stud. Ukáže se Vám také v celé své kráse, a věřte mi, je to ten nejlepší scénář, jaký se cudné cuketě může stát. Tedy cuketový perník, to je také božská kapitola, ale o tom zase příště...
... proto 3x hurá cuketám a teď už dobrou chuť!
K.
|
Sním, bydlím, vařím, tvořím, myslím, miluji a žiji.
Vítejte v mém světě! Teď a tady! |
|
teď a tady 2024