Víte, proč v titulku šeptám a odvolávám se na svátky? Protože všechen ten chaos, stres a marketingová pozlátka, promlouvají až příliš nahlas. Vždycky se TAK moc těším na Vánoce. A vždycky! vždycky! vždycky! mě překvapí, jak rychle těch pár magických dnů před Štědrým dnem dostane tvář únavy a vyčerpání, a jak scénář, kterému měla původně vévodit harmonie a klid, vezme pevně do svých rukou davové šílenství ozdobené blyštivými košíky. Do toho se celým nákupním centrem line " Dudlajdudlajdudlydaaaa" a takový malý Vánoční muzikál moderní doby je na světě :)…
Přesto všechno jsou pro mě Vánoce obdobím, jehož paleta je namíchána z klidu, harmonie, bezpečí, očekávání, lásky, úsměvů, dlouho plánovaných setkání a jisker šťěstí v očích okolo. Je to čas, kdy mám chuť našlapovat tiše a šeptat... abych nevyplašila tu tajmenou atmosféru, která létá okolo. Je to doba, která přímo vybízí k tomu, abychom se v tom našem hektickém světě, ve kterém téměř všichni stále za něčím utíkáme, zastavili, zavřeli oči, nadechli se, a prožili onen okamžik
teď a tady. Je to chvíle, která je jako dělaná k tomu "BÝT", přestože ji mnoho z nás už dávno pasovalo na ono nešťastné "MÍT". Čím více dárku pod stromečkem, tím více štěstí? Zajisté mnoho z nás ví, že tato rovnice neplatí... Alespoň myslíme-li to opravdové štěstí, které nás bude hřát ještě dlouho poté, co pošleme stromeček do věčných stromečkových lovišť a baňky naskládáme zpátky do krabice ve skříni.
Podobně hřeje ta chvíle, kdy se během advetních dnů vracím z práce domů. Bývají to ty pozdní večery, kdy se sluníčko již dávno schovalo někam daleko, a soumrak ukazuje nám všem okolo, kdo je tady v zimě pánem. Stačí otočit klíčkem od bytu... a to už se na mě smějí šišky, v oknech se pyšní hvězdy, svíčky nedočkavě žadoní o to, aby nás mohly zahřát kouskem tepla, ve vzduchu voní jehličí a celý náš byt nenápadně dýchá atmosférou Vánoc. To jsou ty večery, kdy človeku může cestou z práce v hlavě poletovat tisíce slov a myšlenek a povinností, ale v určitou chvíli, a u mě to bývá přesně ta, kdy otočím klíčkem od bytu, v hlavě všechny hlasy utichnou. Člověk chce jen tak tiše být, uvařit si oblíbený čaj, zachumlat se pod deku, přitulit se k milovanému, a těšit se na Vánoce.
A tak se spolu těšíme. A kousek toho těšení Vám posíláme skrze obrázky.
Těšte se také! A mějte je takové, jaké je máte rádi!
K.
