teď a tady

O tom, že dnes jaro zaklepalo na dveře, štěbetali snad všichni ptáci na střechách. Ti naši v Karlíně štěbetali radostně a vytrvale ještě dávno předtím, než světlo přepralo tmu. Za šera, tak jsem jej proto v puntíky posetém županu vítala. Náruč dokořán jak nejvíce to šlo. Není divu, nějaký ten pátek jsem jej vyhlížela. Třeba jste také vyhlíželi. Třeba jste také čekali. A dnes jsem se všichni dočkali.

Proto, JARO, nedělej drahoty a ukaž se nám postupně v celé kráse!
Abys hřálo, hladilo a dělalo radost.

Aby na světě bylo zase trošku toho jarního štěstí...

A když říkám štěstí, tak to myslím doslova.
On totiž 20. březen není pouze odrazem přicházejícího jara.
On je také Mezinárodním dnem štěstí.

A tak Vám všem přeji, ať si Vás nějaké to štěstí dnes najde a pohladí Vás o to něžněji.
Stejně jako pohladilo mě.

To moje je ručně pletené a má 4 dřevěné knoflíky.
Je upletené jen tak z radosti.
Pro radost.

Pro mě.

Když někdo jen tak z radosti vezme jehlice a začne nahazovat stovky oček proto, aby Vám udělal radost,
tomu říkám OBROVSKÉ ŠTĚSTÍ.

A kdybych Vám řekla, že ta očka nahazovaly ruce, které nepatří dospělému člověku, možná byste mi nevěřili.
A kdybych Vám řekla, že ty ruce jinak počítají úkoly z učebnice pro 2. třídu, možná byste nevěřili ještě víc.
A kdybych Vám řekla, že ty šikovné ruce patří jednomu malému muži, asi byste nevěřili vůbec.

Věřte, nevěřte.
Řeknu Vám k tomu jen jedno...

Tenhle polštářek s dětskou duší, ten stojí za to.
Tahle radost pro radost, ta stojí za to.
Tohle štěstí, to stojí za to.

Díky, Filípku.

Jsi můj hrdina! *

K.