teď a tady

Už si k Vám někdy při mlsání přisedly výčitky? Nic moc společnice, hm? Znám je. Jsou urputné, vtíravé a umí se držet zuby nehty. Navíc se vůbec neptají, zda-li je vedlejší židle volná, rovnou si přisednou. A pak se tváří jako kamarádky, přestože nám našeptávají podivné věci. Co si budeme povídat, mlsat je nejlepší bez výčitek. Jednoduše jim nedat šanci, a podržet si tu židli vedle pro někoho, koho máme opravdu rádi.

Jak na to?

Třeba švestkovým koláčem, u kterého se trošku čaruje. Naučím Vás 2 kouzla. Tím prvním si vyčarujeme celozrnnou mouku, která se mele z celého zrna, a proto v sobě ukrývá mnohem více vlákniny a vitamínu B. Navíc se oproti klasické mouce pyšní komplexními sacharidy. Ty se uvolňují postupně, což v praxi znamená, že nás zasytí na delší dobu a pošlou náhlé návaly hladu ta tam. Vidíte, první facka pro výčitky. Druhé kouzlo je ještě mnohem snazší. Ošidíme cukr. Zkuste ubrat z cukrové hromádky a nahradit ji větším množstvím ovoce. Nebo částečně sáhněte po přírodním cukru ve formě sirupu, třeba po tom datlovém, o kterém jsem Vám už několikrát povídala. Stačí tahle 2 kouzla a výčitky se můžou jít klouzat. A pokud by se přece jen přiblížily, klidně je vezměte švestkou přes hlavu.

Vím, že milovníky poctivých babiččiných koláčů s pořádnou cukrovou peřinou dnes nepotěším, ale všechny mlsné jazýčky, které si chtějí dopřát, a věří, že to lze udělat pomocí pár kouzel o fous zdravěji a lépe, určitě ano.

Na švestkový koláč bez výčitek potřebujeme:

- 200g celozrnné mouky
- 5 pořádných polévkových lžic bílého jogurtu
- kypřící prášek do pečiva
- 1 pohodové vajíčko
- 2 polévkové lžíce datlového sirupu
- 2 polévkové lžíce třtinového cukru
- mléko/podmáslí
- švestky

V míse nejdříve smícháme mouku a prášek do pečiva, poté přidáme ostatní suroviny kromě mléka/podmáslí a švestek. Umícháme si tužší hmotu a tu po troškách zaléváme mlékem/podmáslím, abychom ji oblékli do takové pěkné koláčové konzistence. Ani tuhé, ani řídké.. prostě tak akorát, jak by řekly naše babičky. Výsledné dílo rovnoměrně vylijeme do připraveného pekáčku, který je zajisté vymazaný a vysypaný moukou, nebo vystlaný pečícím papírem. A přišel čas švestek. Vypeckovat. Nakrájet. Chcete-li, aby na Vás z koláče po upečení mrkaly modrofialové krasavice, dejte si tu práci, a nakrájejte každou švestku na několik malých kousků. Půlky jsou sice rychlejší, ale ony mají ty rozpůlené potvory tendenci nechat se zavalit těstem, a propadnout se pak na nejhlubší pekáčové dno. Tam sice chutnají, ale vůbec nedělají parádu. A to je škoda! Menší kousky se na výslunní drží mnohem lépe. Pokládejte švestku vedle švestky, a nešetřete, nezapomeňte, že děláme šidící cukrové kouzlo. Klidně 2 vrstvy. Jednu zatlačit pěkně ke dnu, a na ni ještě jednu, tu mrkací, která se bude držet nahoře. Tak to má můj muž nejradši. Koláč je pak vláčný a "šťavnatý", žádná Óda na dusivé okamžiky. Pečte na 180 stupňů přibližně půl hodinky.

Uvidíte, že si na cukr nakonec ani nevzpomnete. A kdyby snad ano?
Pořád jsou tu babičky a jejich poctivé cukrové peřinky :)

K.