teď a tady

Pokud si letos stejně jako já spíše vychutnáváte podzim, než uspěchanou vánoční náladu, možná se Vás dnes Vaše spořádané já ráno také zeptalo:

"Kde máš adventní věnec?"

No, nemám, pomyslela jsem si. Vzápětí jsem si však vzpomněla, že jsem si minulý měsíc do zásoby nastříhala proutí z vrby, a že se mi doma sešlo pár svícnů. A tak jsem si ještě před obědem snesla do kuchyně tu kouzelnou krabici, která celý rok odpočívá na skříni v šatně, a už během vaření se pustila do tvoření. Z proutí jsem vytvarovala jednoduchý věneček a uvelebila jej na můj nejmilejší servírovací bílý talíř, který u nás spíše dělá parádu, než aby hojně nabízel jídlo návštěvám. Ze svícnů jsem si vybrala jeden skleněný z Ikea a 3 keramické. Ten s ouškem je od Madam Stoltz, zbylé dva jsou odrazem mé nákupní horečky z minulých týdnů. Čtete-li mě pravidelně, víte, že jsem je ulovila v Jysku.

Nemohla jsem si nevšimnout, že se šedý svícen mezi těmi andělsky bílými a jedním průzračným cítí nesvůj. Oblékla jsem jej proto ještě do malého věnečku z šišek a bobulek, a ujistila jej, že do téhle čtverky náležitě patří. Chvíli o tom přemýšlel, nakonec souhlasil. A mám dojem, že se místy i naparoval, protože moc dobře věděl, jak mu ta přehlídka šišek a červených kuliček svědčí.

Když si teď velebím u nás v obýváku, posílám Vám slova, a u toho pokukuji po našem adventním věnci, říkám si, že to tak letos asi mělo být. Myslím tím onu touhu po nekonečném podzimu, posledních hřejivých paprscích a barvách země. Kdyby se mě tak urputně nedržela, zřejmě bych přišla o setkání s tímto štramákem uplácaným za 5 minut 12. A to by byla vážně škoda, neb ze sebe nemůžu setřepat pocit, že se k nám náramně hodí.

Máte-li tedy na krku zavěšené spořádané já, které neustále něco povídá o adventním věnci, nezoufejte. Třeba ten věnec doma vlastně máte, jen je potřeba tomu trošku pomoci, setřepat ze sebe zajeté stereotypy, a nechat se unést daným momentem. Uvidíte, že jakmile se Vás kreativní energie chytí za rukáv, bude se držet jako klíště.

A protože mě u toho vánočního tvoření přepadla přací nálada, jedno přání na závěr si neodpustím.
Poklidný vstup do toho krásného období, které klepe na dveře.
To nám všem přeji z celého srdce.

Až mu budeme otevírat dveře, pojďme společně nezapomenout na jednu docela malou,
ale V E L E D Ů L E Ž I T O U věc.

Najít za nimi i všechno to, co nás činí šťastnými.

K.