Plná lásky a chleba, taková byla jedna jarní sobota, během které vznikly tyhle obrázky. Před pár dny jsem na ně náhodou narazila, a uvědomila si, že jsem na ten pohodový den téměř zapomněla. Do Prahy za mnou zase přijely moje nejoblíbenější duše, a tak bylo zaděláno na okamžiky, které stojí za to.
A taky že stály.
A co víc?
Chutnaly!
Jako čerstvě upečený křupavý chleba.
Jako levandulová limonáda.
Jako vaječná omeleta.
Jako maková buchta.
Jako párek s hořčicí.
A mnohem víc...
Když se tyhle duše objeví u nás doma, rádi si je hýčkáme, a dělíme se s nimi o místa, kde je nám dobře. Tyhle duše z malého městečka totiž skvosty města velikého, které nám všem ostatním mnohdy přijdou jako prostá součást běžného dění, opravdu umí ocenit.
Na seznamu našich milých míst najdete i Esku, o které jste, pokud alespoň občas kráčíte Prahou, určitě slyšeli. Ano, je to ta osobitá restaurace, kde to celý den voní chlebem, a kde si pekař s moukou hraje rovnou před Vámi. Miluji onu vůni chleba, lněné zástěry usměvavých tváří, které se o Vás starají, dechberoucí interiér plný prostoru, strouhané mýdlo na toaletách, ale především to, že zde snídani servírují třeba i ve 4 hodiny odpoledne. Esku máme pro speciální příležitosti, a tohle byla jedna z nich.
Objednali jsme si spoustu dobrot a nechali talíře cestovat pěkně okolo stolu. Můj muž byl věrný milovanému Karlínu, a tak volba padla na Snídani Karlín. Talíř je plný míchaných vajíček, marinovaného pstruha lososovitého, sýru, čerstvé zeleniny, křupavého chleba a najdete na něm i sladkou tečku. Já jsem tentokrát oblíbenou Snídani Eska, které kraluje vejce do skla s červenou pšenicí, nechala mojí mamince, a ukázala prstem na omeletu se špenátem, šunkou, sýrem a žampiony. No a ty 3 párky s hořčicí si poručila ta blonďatá princezna... :)
Ochutnávali jsme jeden od druhého a užívali si toho hezkého okamžiku, kdy nešlo o nic jiného, než o nás 4 a dobré jídlo. Byla jsem šťastná, že jsme spolu, a že ty dvě sympatické dámy u našeho stolu nasbíraly do kapes zase nové zážitky. Velkolepá, taková ta snídaně byla, a tak jsme se velkolepě rozhodli prožít i zbytek dne. Kurz namířen do Ostré, kde najdete Centrum řemesel a bylinné zahrady Botanicus. O tomto krásném místě jsem Vám již psala, fotky i slova najdete
tady. Viktorka si vyrobila vlastní heřmánkové mýdlo, vyzkoušela si tisk i tvorbu papíru, a pak to zajedla palačinkou s tvarohem a jahodovou marmeládou. Mamka se kochala přírodou v rozkvětu a domů si odvezla sušenou kytici lnu. My jsme si s mužem užívali jejich přítomnost a úsměvy, a vzpomínali na naši první návštěvu v Botanicusu minulý rok. Poletovali jsme tenkrát mezi stromy v tričku a nastavovali tvář slunci. To se nám sice nakonec ukázalo, ale stejně bylo pořád dost chladno, a tak jsme si cestou zpátky ještě skočili do Poděbrad na teplý čaj a lázeňskou oplatku. O Poděbradech už jsem Vám
zde také psala...
Byla to zkrátka sobota plná lásky a chleba, jak už jsem psala na začátku.
Sobota, na kterou se nezapomíná (i když jsem málem zapomněla!).
A tak mi takových sobot, prosím, naservírujte více!
Mějte bezva neděli.
A naservírujte si ji tak, jak ji máte nejradši.
K.
