teď a tady

Praha je překrásná, o tom není pochyb.
Stověžatá. Historická. Kouzelná.
A svá.

O víkendech si k nám však během snídaně sem tam přisedne chuť odjet pryč. Pryč od stovek věží, historických povídek a okouzlených turistů.
Obyčejná chuť vyjet z města.
Za Prahu.

Dostavila se zrovna včera. Na stole se parádily crossainty a fíková marmeláda. Ze židle naproti se usmíval manžel. A na židli vedle mě se po nějaké chvíli objevila ona. Nejdříve jsem si myslela, že přišla popřát k narozeninám, ale kdepak. Přišla nám do té marmelády namíchat touhu vyjet za Prahu. Stačilo jedno sousto... a Poděbrady byly před námi.

Už jste se prošli poděbradskou kolonádou?

Ano?
Věřím, že ty kroky chcete zopakovat.

Ne?
Pak po tom určitě toužíte, jen o tom zatím nevíte.

Do Poděbrad jsme se poprvé podívali loni v září. Okouzlily nás na první dobrou. Všechno tam tak nějak funguje. Od parkování po báječnou zmrzlinu. A tak nebylo překvapením, když jsme včera ráno opět zatoužili po malebné kolonádě, nad kterou drží pevnou ruku koruny zelených stromů. Z Prahy to autem do téhle oázy klidu stihnete zhruba za třičtvrtě hodinky, rosu však můžete stírat i na kolejích. Vlakem to zabere o pár minut déle, vagón Vám však přistaví hned v centru dění. Železniční stanice Poděbrady totiž nahlíží na kolonádu hned z kraje lázeňského parku.

My jsme se do Poděbrad vydali autem. S parkováním si hlavu dělat nemusíte. Po příjezdu do centra Vás uvítá zámeček a přímo pod ním rozlehlé parkoviště. Vytisknout lísteček, zaparkovat a může se objevovat. Bez zbytečných stresů a hledání. Popadne-li Vás už na parkovišti chuť na romantickou procházku podél řeky, tadá - splněno. Rovnou z parkoviště se po pár schodech dostanete k Labe, která je lemována pěší zónou a cyklostezkou. Bylo-li by té romantiky málo, stačí si u malého mola počkat na loďku a vydat se na okružní plavbu. My si procházku podél řeky i tentokrát nechali až nakonec, a tak jsme se po příjezdu do města vydali rovnou na kolonádu.

Je krásná. Zelená. A poklidná. Cestou potkáte milé lidi, útulné kavárničky a taky třeba oplatkáře a perníkáře. Otevřete-li té kouzelné lázeňské atmosféře náruč, nic Vám nebude chybět. Jedině hlad by Vás mohl přepadnout. Stane-li se tak, nelekněte se. Naopak. S úsměvem kráčejte dál. Na půli cesty se tetelí překrásná kavárnička, ve které zahání hlad na jedničku. Až spatříte Café Oliver, udělejte hladu pápá. Na stůl nám přilétl hamburger "Oliver" a salát s kozím sýrem. Stačí jedno slovo. Mňam!

Po obědě se nabízí polenošit na lavičce v lázeňském parku. Taky smlsnout něco dobrého. Vyhrála to teplá vanilková oplatka. A aby toho nebylo málo, následovala zmrzlina z Cukrárny u Reinvaldů. Tuhletu cukrárničku najdete na náměstí u zámku. Poznáte ji hned, na zmrzlinu se zde stojí řada. Už loni jsme si pochutnávali na "špičkové" a "levandulové". Letos si manžel ukázal na "francouzskou", já zase na "švestkovou se skořicí". Při procházce u řeky tyhlety kopečky chutnají nejvíc. Nemusíte daleko, pamatujete? Jen pár schodů dolů...

A co děti?
Kromě zmrzliny, oplatek a perníků, nabízím fontánu s vodotrysky, květinové hodiny a výletní vláček.

Poděbrady jsou zkrátka hrozně fajn. Zkuste je. Nezklamou.
Jsou totiž jako teplá vanilková oplatka.
Ta také nikdy nezklame!

K.