teď a tady

vyjeď za Prahu... Poděbrady! 7. srpen 2016
Praha je překrásná, o tom není pochyb.
Stověžatá. Historická. Kouzelná.
A svá.

O víkendech si k nám však během snídaně sem tam přisedne chuť odjet pryč. Pryč od stovek věží, historických povídek a okouzlených turistů.
Obyčejná chuť vyjet z města.
Za Prahu.

Dostavila se zrovna včera. Na stole se parádily crossainty a fíková marmeláda. Ze židle naproti se usmíval manžel. A na židli vedle mě se po nějaké chvíli objevila ona. Nejdříve jsem si myslela, že přišla popřát k narozeninám, ale kdepak. Přišla nám do té marmelády namíchat touhu vyjet za Prahu. Stačilo jedno sousto... a Poděbrady byly před námi.

Už jste se prošli poděbradskou kolonádou?

Ano?
Věřím, že ty kroky chcete zopakovat.

Ne?
Pak po tom určitě toužíte, jen o tom zatím nevíte.

Do Poděbrad jsme se poprvé podívali loni v září. Okouzlily nás na první dobrou. Všechno tam tak nějak funguje. Od parkování po báječnou zmrzlinu. A tak nebylo překvapením, když jsme včera ráno opět zatoužili po malebné kolonádě, nad kterou drží pevnou ruku koruny zelených stromů. Z Prahy to autem do téhle oázy klidu stihnete zhruba za třičtvrtě hodinky, rosu však můžete stírat i na kolejích. Vlakem to zabere o pár minut déle, vagón Vám však přistaví hned v centru dění. Železniční stanice Poděbrady totiž nahlíží na kolonádu hned z kraje lázeňského parku.

My jsme se do Poděbrad vydali autem. S parkováním si hlavu dělat nemusíte. Po příjezdu do centra Vás uvítá zámeček a přímo pod ním rozlehlé parkoviště. Vytisknout lísteček, zaparkovat a může se objevovat. Bez zbytečných stresů a hledání. Popadne-li Vás už na parkovišti chuť na romantickou procházku podél řeky, tadá - splněno. Rovnou z parkoviště se po pár schodech dostanete k Labe, která je lemována pěší zónou a cyklostezkou. Bylo-li by té romantiky málo, stačí si u malého mola počkat na loďku a vydat se na okružní plavbu. My si procházku podél řeky i tentokrát nechali až nakonec, a tak jsme se po příjezdu do města vydali rovnou na kolonádu.

Je krásná. Zelená. A poklidná. Cestou potkáte milé lidi, útulné kavárničky a taky třeba oplatkáře a perníkáře. Otevřete-li té kouzelné lázeňské atmosféře náruč, nic Vám nebude chybět. Jedině hlad by Vás mohl přepadnout. Stane-li se tak, nelekněte se. Naopak. S úsměvem kráčejte dál. Na půli cesty se tetelí překrásná kavárnička, ve které zahání hlad na jedničku. Až spatříte Café Oliver, udělejte hladu pápá. Na stůl nám přilétl hamburger "Oliver" a salát s kozím sýrem. Stačí jedno slovo. Mňam!

Po obědě se nabízí polenošit na lavičce v lázeňském parku. Taky smlsnout něco dobrého. Vyhrála to teplá vanilková oplatka. A aby toho nebylo málo, následovala zmrzlina z Cukrárny u Reinvaldů. Tuhletu cukrárničku najdete na náměstí u zámku. Poznáte ji hned, na zmrzlinu se zde stojí řada. Už loni jsme si pochutnávali na "špičkové" a "levandulové". Letos si manžel ukázal na "francouzskou", já zase na "švestkovou se skořicí". Při procházce u řeky tyhlety kopečky chutnají nejvíc. Nemusíte daleko, pamatujete? Jen pár schodů dolů...

A co děti?
Kromě zmrzliny, oplatek a perníků, nabízím fontánu s vodotrysky, květinové hodiny a výletní vláček.

Poděbrady jsou zkrátka hrozně fajn. Zkuste je. Nezklamou.
Jsou totiž jako teplá vanilková oplatka.
Ta také nikdy nezklame!

K.
galerie
komentáře
Přidat komentář
více slov
Sním, bydlím, vařím, tvořím, myslím, miluji a žiji.
Vítejte v mém světě!
Teď a tady!
napiš
sleduj
teď a tady 2017