teď a tady

aj lav you 6. únor 2016
Už Vám někdy došla slova?
Občas se to prostě stane. Zmizí. Odejdou pryč a chvíli nás nechají čekat.
Ašak nezůstaneme sami. Vůbec ne.
Obejme nás ticho.
Znáte to?

Mně slova dochází, když na dveře zaklepe smutno a poletuje okolo zvláštní atmosféra. Nebo když se mi cestou z práce na krk pověsí extrémně výživná únava a nepustí se ani v prvním, ani v druhém, ani ve třetím, ani ve čtvrtém patře. Drží se mě jako klíště a troufale se pozve na návštěvu klidně na dalších pár hodin. Někdy slova ztrácím úmyslně, protože jednoduše na chvíli zatoužím po tichu. Po obyčejném a dokonalém tichu.

Pro ty chvíle, kdy mé srdce výjimečně zatouží po klidu, jsem si už dávno sepsala ten nejmilejší scénář. Mezi řádky jsem ukryla 3 hlavní role. Tu první, tu hraje náš naprosto seriózně osobitý gauč zavalený tuctem polštářů, pan Šedivý. Druhou roli už kdysi dávno perfektně natrénoval jeden z mých nejvěrnějších večerních společníků. Jasmínový čaj. No a poslední, ale tu nejdůležitější roli v této báječné trojce, té se s naprostou lehkostí zhostil můj muž. Není milejšího večera, než když se můžu schovat do náruče milovaného muže, držet v dlaních teplý hrníček čaje, a cítit, že mě kromě silných rukou objímá ještě něco jiného. Něco, co objímá nejen mě, ale také mého muže. Nás oba.

Je to teplo domova.

V tu chvíli ztrácím slova zcela úmyslně. Nechávám je utéci za nejbližší roh, vysypávám je z kapes a rukávů. Ať jdou, ať utíkají, ať najdou někoho, kdo je v danou chvíli zrovna potřebuje. Je mi dobře bez nich. Jen tak. V tichu. V okamžiku, kdy nás pohlcuje klid. Kdy jsme jeden vedle druhého a mlčíme. Necháváme hovořit naše těla, naše duše, naše srdce. Promlouvají spolu beze slov.

Souzní.
A my souzníme s nimi.

Některá slova jsou však příliš krásná na to, aby byla odehnána, ztracena a vyhnána za nejbližší roh. Některá slova bychom měli pevně chytit za ruku a držet je, co nám síly budou stačit. Třeba ta upřímná, láskou protkaná. Ta si zajisté nezaslouží, aby došla. Ta naopak musíme nosit po kapsách. A v našich hlavách a srdcích, abychom se o ně mohli dělit se světem.

Zahrnovat mého muže slovy o tom, jak moc jej miluji, to je jedna z těch nejvíce smysluplných činností, které znám. I kdybych jej zahrnovala od rána do večera, stále by to za jeho nádhernou osobitost, opravdovost a srdečnost nebylo dost. Věřím, že slova, která pro něj ve svém srdci nosím, nikdy nebudou ztracena. Věřím, že nebudou ani vyhnána, ani vysypána, ani zapomenuta. Věřím, že nikdy neztratí ten správný směr a vždycky si mého muže najdou. Avšak přece jen, kdyby se mi snad někdy v tom přenádherném tichu, kdy spolu naše duše souzní, nechtělo ani jedno jediné slovíčko vyslat ven, je tady paní Bublina.
Paní Bublina má v sobě slova lásky vetkaná. Je jedinečná. Je zamilovaná. A je osobitá jako můj muž. Žije s námi už dlouho a stačila posbírat mnoho chvil a okamžiků. Nosí je v sobě. Připomíná mému muži, jak moc jej miluji, když zrovna nejsem manželkou roku, a nechám se pohltit únavou, stresem nebo chvilkovým výpadkem rozumného jednání. A mně zase pomáhá v tom, abych tou manželkou roku naopak byla. Protože když mi něco přeletí přes nos a mé temperamentní vznětlivé já se začne hlásit o slovo dříve, než by se k tomu vyjádřilo mé klidné a rozvážné já, někdy stačí, aby na mě paní Bublina zamrkala a pohladila mě tou horou lásky, kterou jsme do ní už uložili. Pak se sebevětší problém zdá v mžiku býti naprosto malicherným, protože si uvědomím, jak obrovské štěstí mám, když mi po boku stojí tak báječný muž. Muž, který mě miluje a přijíma takovou, jaká jsem. Se všemi chybami. A já jej přece také miluji se všemi chybami. V dobrém, i ve zlém. To jsme si přece slíbili.

Paní Bublina nás zná skrz na skrz.
Moc dobře ví, jakou lásku vůči sobě chováme, ale stejně dobře ví, že se občas necháme v zápalu temných myšlenek unést démony, kteří nám šeptají do ucha a nabádají nás k tomu, abychom řekli věci, které vlastně vůbec říci nechceme.
Paní Bublina nám pomáhá být lepšími jeden pro druhého.
Připomíná nám, proč jsme se do sebe zamilovali.
Vyzdvihuje to, na čem opravdu v životě záleží.
A tiše promlouvá, když dojdou slova.

O lásce. O úctě. O štěstí.
O nás dvou.

K.
galerie
komentáře
Přidat komentář
více slov
Sním, bydlím, vařím, tvořím, myslím, miluji a žiji.
Vítejte v mém světě!
Teď a tady!
napiš
sleduj
teď a tady 2017