teď a tady

první adventní 3. prosinec 2019
První adventní u nás začala trošku hekticky, protože se madam do nového dne neprobudila v nejlepším rozpoložení, jakmile to však u nás dopoledne zavonělo perníčky, špatná nálada byla zažehnána. Těsto na nás čekalo v lednici ze sobotní noci, pro recept chodívám k Lucii Nesto, která má poměr ingrediencí skvěle vyvážený. Amiška si pak střihla své perníčkové poprvé, kdybyste v tu chvíli stáli za dveřmi, linulo by se k Vám kromě vůně perníkového koření i jedno nekončící "mňam, mňam, mňam, dobe to chutná"... :D

Jak rychle jsme spolu perníčky všichni 3 upekli, tak rychle jsme je i schovali, protože by to "mňam, mňam, mňam, dobe to chutná" opravdu nikdy neskončilo. Dobré však vědět, že testem prošly na výbornou, a paní ředitelka z Karlína neměla žádné připomínky. Uměla-li by více mluvit, zajisté by stejně jako Gordon Ramsay bez zaváhání vystřelila: "Struktura perfektní, ingredience vyvážené, chuť delikátní!"... A fakt že jo! Pokud tedy ještě nemáte svůj oblíbený recept, nebo byste rádi vyzkoušeli nový, neváhejte, a pusťte se do nich. Určitě taky budete mlaskat jako madam.

Na stole v kuchyni o první adventní prozpěvovaly 4 svíčky, které jsem letos posadila do větviček v dřevěné misce, tu jsme si pár měsíců nazpět pořídili při návštěvě farmy Klínec. Během roku na procházkách sbírám všechno možné, co mi cestou cvrnkne do nosu, takže jsem z krabice tentokrát vytáhla šišky, zlomené větvičky, trávu, a taky sušené listy květin, které jsem si nedávno přinesla v obrovské kytici z květinového kurzu. Pamatujete, jak jsem si v říjnu uvázala kytku? Využila jsem okrasné bodláčí a hortenzii. Eukalyptus Vás u mě jistě nepřekvapí, to už je taková moje tradice, která voní mentolem, a nikdy mě asi neomrzí. Ve stejném duchu jsem si uvázala i věnec na dveře, ten se Vám na blog pokusím poslat v nadcházejících dnech.

Odpoledne jsme s madam vyrazily na procházku, aby měl doma taťka klid na práci, jakmile se však denní světlo pomalu začalo ztrácet v nedohlednu, upalovaly jsme zpátky do tepla k první adventní svíčce. Loni měla Amiška necelý rok, a bylo to hrozně fajn, vidět ji však u první svíčky letos, jak se pohledem dlouze ztrácí v plápolajícím plamínku, uvědomuje si, že v sobě budujeme nádherné rodinné rituály a tradice, všechno nadšeně komentuje, a u toho se nacpává perníčky, byl zase zcela jiný zážitek.

Čisté štěstí, řekla bych.

Tu radost z maličkostí my, dospělí, už totiž tolik neumíme.
Ale je nesmírně osvobozující si ji zase připomenout.
Tak Vám ji posíláme.

Krásný večer plný radosti,

K.
galerie
komentáře
Přidat komentář
více slov
Sním, bydlím, vařím, tvořím, myslím, miluji a žiji.
Vítejte v mém světě!
Teď a tady!
napiš
sleduj
teď a tady 2020