teď a tady

Bral-li tento rok někdo něco vážně, byl to duben a jeho aprílové počasí. Pestrost meteorologických scénářů by mohl závidět kdejaký scénárista, a moment překvapení, ten duben v mých očích také vystihl naprosto dokonale. Hledání zimní šály 2 dny po tom, co se jsem si to vykračovala Karlínem v košili s krátkým rukávem, je totiž ranním překvapením měsíce. Dubnové počasí bylo ideálním receptem na špatnou náladu. Když se totiž po dlouhé zimě dny zalijí hřejivým sluncem, ale pak se mraky zase zamračí, úsměvu to nepřidá. A tak na dveře zaklepaly dvě možnosti. Ta první hlásala vychutnat si recept na špatnou náladu dosyta. Naštvat se na celý svět, pořádně si postěžovat a šklebit se na všechny okolo, co síly stačí. Poskakovala nahoru a dolů, doprava i doleva, až téměř zastínila dalšího hosta.

Kdo to byl?

Přece možnost druhá.
Stála v poklidu a tiše nabádala k vnitřní pohodě.

Obléknout si během zamračeného počasí stejně zamračený kabátek je snad to nejjednodušší, co můžeme udělat. Tak trochu to tomu světu vrátit zpátky. Nejlépe i s úroky, znáte to? Recept na špatnou náladu je hrozně jednoduchý a většinou si nás podmaní dříve, než bychom řekli švec. Já jsem si na něj však tentokrát posvítila. Tu poskakující šklebící se možnost jsem přehlížela, jak jen to šlo, přestože byla neodbytnou královnou. Mezi kapkami deště jsem navíc potkala i tyhle narcisky, a tak bylo brzy zaděláno na plán proti špatné náladě. Za okny se sice všichni čerti ženili, u nás doma se však volalo jaro. Nejdříve se volalo tiše, ona ta malá poupata křičet neumí, jsou to křehká stvoření. Jakmile se však vyloupla do krásy, to bylo najednou volání, až z toho volání sluch přecházel.

A hle, slunce začalo pomalu zase hřát.

Znovu jsem si tedy potvrdila, že je svět především takový, jaký si jej uděláme.
A že když nesvítí to opravdové slunce, je třeba hledat to své.

Hluboko v sobě.

Proto nám všem přeji, ať neztrácíme chuť hledat.
A ať nacházíme.

Užijte si poslední dubnové okamžiky.

Uvnitř.
I zvenčí.

K.