teď a tady

Nezdá se Vám, že se ten Ježíškovský kabátek, do kterého se svět v zimě obléká, přikutálí každý rok o něco dříve, než ten minulý? Je půlka listopadu, a já jsem zjistila, že se na můj vkus už od října všechno tváří moc vánočně. Nenechte se zmást, Vánoce já miluji, ale mám ráda, když přichází v ten pravý čas. Když člověk uvnitř cítí to titěrné vzrušení, které začíná pokorně šeptat o období, jež voní po jehličí a šiškách, ale zároveň si uvědomuje, že to chce ještě špetku trpělivosti, aby to dohromady notovalo v tom správném rytmu.

Víte, ona trpělivost není mou silnou stránkou, vůbec ne, ale vím, že na některé věci je lepší si počkat. Vánoce jsou pro mě jednou z nich. A tak zatímco se ve výlohách obchodů ze strany na stranu houpou baňky, a v obchodní centrech probíhá jakési šílenství korunované opravdovými vánočními stromečky a koledami, já si doma užívám společnost šípků, po kterých moje duše momentálně prahne více, než po sněhové nadílce a třpytivých hvězdách.

Odhodlaně jsem se pro ně vrhla do vysoké suché trávy, a strhla jsem boj, za který by se nemusel stydět ani Superman. Bez nůžek po kapsách bylo o dobrodružství postaráno, ale vytrvala jsem, a po 10 minutách jsem si to už domů kráčela s červenými dámami. Skóre = 2 větvičky, 5 škrábanců, 2 záděry na novém kabátě a 1 podzimní úsměv podtržený nevrlou nedočkavostí. Moc dobře jsem věděla, kam si je doma uvelebím, a nemohla jsem se dočkat, až se tak stane.

Ta obyčejná skleněná váza na ně čekala. Teď se neobyčejně naparuje u nás v obýváků, a stále prozpěvuje o podzimu, abychom se o to více těšili na skvostné období, které se zanedlouho objeví na nejbližším rohu. Dveře mu otevřeme s nadšením ve tváři, ale jak už jsem řekla, až přijde ten správný čas.

Protože některé chvíle je lepší prožít, než uspěchat.

Mějte krásné dny.

A užívejte si je tak, jak to máte rádi.
To především.

K.