teď a tady

Máma.

Jedno slovo.
Jen jedno.

Čtyři písmena.
Pouze čtyři.

Jedno obyčejné slovo a čtyři obyčejná písmena. A za nimi jedna zcela neobyčejná máma.
Máma, která hraje hlavní roli v tom nejkrásnějším filmu na světě.
V tom mém...

Vidím usměvavou tvář a jiskru v očích.
Dlouhé vlnité vlasy a růžový kabát, do kterého jsem se slzami bořila tváře.

Vidím chrpy.
Obrovské rozlehlé pole poseté modrými květy. A taky vanu plnou pěny a varhánky na prstech.
Nejméně šestkrát za sebou slyším: "No tak, holky, pojďte už z té vody ven!".
Ale to už se ke mně line známá vůně...

Krupicová kaše.
Uvařená máminou rukou. Hustá tak akorát.
Sypaná kakaem a cukrem, přelitá máslem. Občas rozveselena lentilkami.
Mňam.

Slyším pohádky bratří Grimmů a mámin unavený hlas.
Cítím vroucí pohlazení na dobrou noc...
...a levanduli.

Za slovem máma se schovává na tisíc vzpomínek a pocitů...

... a jedno tlukoucí srdce, kterému vděčím za to, že jsem.

Moje máma hladí pohledem a hřeje slovy na duši.
Sype z rukávu vzpomínky na slunce i v těch nejtemnějších dnech.
Zahání strach.

Jediným objetím dokáže vyčarovat 10 kilo štěstí.
Její objetí je bezpečím. A jistotou, že všechno zlé se v dobré obrátí.
Protože dobro nakonec vždycky zvítězí nad zlem.
Vždycky!

Moje máma mě posadila do první řady a s úsměvem mě provedla světem.
Naučila mě mluvit. Naučila mě vnímat. Naučila mě naslouchat.
Naučila mě ochutnat vše hezké, co ten svět na dlani nabízí.
Naučila mě žít okamžikem.

Moje máma mě naučila psát veselé scénáře a odhánět zlé myšlenky.
Naučila mě nepřát nikomu nic špatného, protože všechno, co vyšleme do světa, má ohromnou sílu...
...a nakonec se to k nám zase vrátí zpět.

S tátou po boku mě moje máma naučila vroucně milovat.
Milovat prostou čistou láskou, která neklade podmínky.
Láskou, která je pro lidský rozum nezměrná.
A která hřeje od hlavy až k patě.

Víte, mám spoustu nezbedných vlastností a někdy jsem k nevydržení.
Jsem zbytečný puntičkář, horká hlava a pytel emocí.
Ráda tahám za provázky a věci, ty mám nejradši na MÉM místě.
Sem tam se mi nafukuje ego, a taky jsem netrpělivá a paličatá, až to bolí.
Jsem hold obrovská kupa nevrlých vlastností, to jsem.
Když to však na konci dne dám dohromady, věřím, že je toho dobrého víc.
Věřím, že mi máma s tátou ze sebe dali jen to nejlepší.
Tomu věřím.

Mám za sebou několik báječných okamžiků, na které jsem opravdu pyšná.
Mravenčími kroky se mi daří plnit si sny.
Jsem obklopena skvělou rodinou a přáteli.
Po boku mi stojí muž, který je v dnešním světě naprostým unikátem.
Ruku v ruce překreslujeme touhy a přání do reality a zatím se nám to daří.
Život nás baví a většinou chutná moc dobře.
Prostě to tak nějak přirozeně vychází...

Pár náhod a trošku toho štěstí, pomyslí si možná někdo z Vás.
Ano, to je možné. Třeba jsem opravdu vystála tu dlouho frontu na štěstí.
Já si však myslím, že jsem jednoduše měla tu nejlepší průvodkyni.
A že to místo v první řadě stálo za to.
A pořád stojí.

Dnes posílám pohlazení všem maminkám,
ale to nejvroucnější té mé.

Díky, mami.

PLRLN*

K.

PS: Ano, ten přiblblý výraz mi zůstal dodnes :))