teď a tady

nezapomenout sám na sebe 11. červen 2017
Někdy se přikutálí dny, které člověku na každém rohu nenápadně naznačují, že by měl o špetku zvolnit krok.

Zpomalit.
Nadechnout se.
Vyhodit z batůžku na zádech alespoň půl kila povinností.

Zní to jednoduše, ale mně šlo na ta záda bohužel vždycky spíše nakládat, než vykládat. A tak se stane, že člověk neposlouchá a přehlíží všemožné signály o tom, jak zařazené tempo není tím pravým ořechovým, a hrdě na sobě dál nosí svůj pomyslný plášť "superhrdiny", kterého nic nezastaví.

Omyl.

On si život totiž většinou nakonec vždycky najde cestu, jak nás zastavit, aby nás zachránil.
Posadí nás na zadek a nechá nás chvíli přemýšlet.
O sobě, o světě, o hodnotách.

Také o tom, jak je nesmírně důležité nezapomenout sám na sebe.

I mě život usadil. Dobrovolně či nedobrovolně, na tom nezáleží, v tu chvíli to nešlo jinak. Jsou okamžiky, které nás na nějakou dobu podrží tam, kde zrovna máme být. V těchto okamžicích se mnoho z těch neodkladných veledůležitých věcí, za kterými jsme chvátali, ztratí v mlze. Ba co víc, občas se jich tam ztratí většina. Uvědomíme si, že život v ten jeden konkrétní okamžik stojí na úplně něčem jiném. A že zapomenout sám na sebe je něco, co nesmíme dopustit.

Rozhodla jsem se tedy nezapomenout a začala jsem se rozpomínat. Odsunula jsem na nějakou dobu do ústraní vše, co se dlouhodobě pohupovalo na výslunní mého seznamu "neodložitelných" aktivit, a vzala si prázdniny. Přestože jsem k nim byla okolnostmi tak trošku donucena, zpětně vím, že to tak mělo být. Energie a síla nedojde jen tak, všechno to má svůj důvod. Na konci dne je navíc ono zastavení se a uvědomění, že štěstí člověka nestojí na počtu uběhnutých kilometrů, uvařených večeří, napsaných článků nebo naprojektovaných metrech čtverečních, hrozně osvobozující. Někdy prostě stojí - jak již bylo napsáno - na úplně něčem jiném...

Být sám sebou.
Být sám se sebou.
Naslouchat si a konat s úctou ke svému tělu i mysli.

To je základ na cestě ke štěstí.

A tak nám všem kromě pohodových dní přeji, abychom na sebe nezapomínali.
A abychom si občas s čistým svědomím dokázali vzít prázdniny.

K.

---
PS:
Pár obrázků z našich dnů zalitých klidem a odpočinkem máte v galerii.
Zahrádka, melouny, rodina, přátelé a kousek domečku...

Odpočívalo se hezky, ale jsem tuze ráda, že se můžeme opět potkat mezi řádky, milí a milé! :)


galerie
komentáře
Přidat komentář
více slov
Sním, bydlím, vařím, tvořím, myslím, miluji a žiji.
Vítejte v mém světě!
Teď a tady!
napiš
sleduj
teď a tady 2017