teď a tady

více vzpomínek do kapes 31. říjen 2018
Pokud byste mě v dětství chtěli zapomenout v nákupním centru, na kolenou bych Vás prosila, abyste mě zapoměli v oddělení papírnictví. Bloky, diáře, záložky, složky, tužky, propisky, fixy, gelová pera... Milovala jsem to a miluji to dodnes. Neptejte se mě proč. Prostě proto. Už je to tak, že mi nápaditý diář nebo blok udělá stejnou radost, jako někomu sklenka archivního vína v pátek večer :)).

Odjakživa jsem si vedla diáře a psala deníky, dokonce i v práci jsem vždycky preferovala papír a tužku, než elektronický kalendář. Když mému milému kolegovi Karlovi z Marketingového oddělení přišly marketingové vzorky, vždycky jsem od něj dostala ten nejhezčí blok a kochala se jím celý den (tím blokem, ne Karlem :D). Doma mám krabici plnou nejrůznějších bloků a sešitů, které jsem za svůj život nasbírala, a ještě do nich nestačila vepsat ani slovo. Stejně tak mám v kouzelné krabičce schované i všechny básně, které můj muž složil, když se mi dvořil, a já si je z telefonu ručně přepisovala na mini lístečky, abych je nikdy neztratila. Je jich asi 150 a je to nádhera jimi listovat. V papírovém pytli u nás v kuchyni najdete zásobu balících papírů, kterými bych mohla letos zabalit dárky půlce Karlína, a o gelových perech v šuplíku radši ani nebudu mluvit.

Miluji ručně zapisovat do diářů a kalendářů, miluji balení dárků a nadepisování jmenovek gelovým perem, miluji malování obrázků do papírových přání ke svátkům a narozeninám... a tak když přišel čas na deník, kam bych mohla Amélii zapisovat, jak je šikovné děvčátko, a kolik nervů jsme odložili s mužem do kýble, když jí rostly zuby, měla jsem v tom jasno.

Janu Nachlingerovou sleduji hrozně dlouho. Za tu dobu jsem u ní stihla nakoupit několik přání a pexes pro děti. Když jsem kdysi na fler.cz narazila na její profil, pohladila mě neskutečná něha a tvořivost. Její ilustrace a dřevěné hračky, to je něco překrásného. A tohle překrásno se k mé radosti jednoho dne spojilo s texty stejně tvořivé Rosy Mitnik, a interaktivní deník malého člověk byl na světě.

To je moje.
Deník "To je moje" kráčí s dětátkem od narození do školy a pokládá nám během téhle cesty spoustu otázek. Odpovídáme nejen na to, kdy se miminko narodilo, kolik měřilo a vážilo, ale také na to, kdo všechno u toho byl, jak se jmenuje babička nebo dědeček, jaké jsou jejich oblíbené filmy, co se stalo v roce, kdy se miminko narodilo, jak se mu během prvního roku změnila barva očí, po kom má nos, kdy se svižně otočilo na bříško, kdy se mu vyklubal první zoubek, jaká nosí po kapsách vymyšlená slova, jak vypadá náš společný den, jakou značku na šatničce mělo ve školce, jak se jmenují paní učitelky, jaké jsou naše oblíbené říkanky, jak vypadala první aktovka, nebo jaké známky se objevily na prvním vysvědčení.

Do knihy můžeme vepisovat, kreslit a lepit (Amélie má v knize zatím obal od vitaminu D, etiketu z oblíbeného příkrmu a účet z plavání), a společně tak tvořit vzpomínky na první roky života. Na poslední stránce najdeme obálku, která nás nabádá k uložení tajností. Tou tajností může být cokoliv... pozitivní těhotenský test, fotka z ultrazvuku, pramínek vlasů, nebo třeba dopis o tom, jak se maminka s tátou potkali, jak bylo miminku v břiše, a jak šťastně přišlo na náš svět. Tohle doslova kniha našeptává.

Zamilovala jsem se do ní už tenkrát, když jsem ještě neměla ponětí o tom, že budu mámou téhle báječné holčičky, a když jsem ji vybalila z balícího papíru, zamilovala jsem se do ní znovu. Popravdě se do ní zamilovávám pokaždé, když do ní vepisuji všechny ty radosti. Ke knize je k dispozici i kufřík, kam lze ukládat cokoliv, co nás napadne. My jsme do něj Amélii schovali první dudlík, náramek z porodnice, všechna přání k narození, několik fotek...

Kromě tohohle deníku Amélii již od těhotenství tvořím fotoalbum, kam ručně lepím fotky a vepisuji popisky (někdy Vám jej ukážu:)), přesto jsem šťastná, že máme i tenhle kouzelný kufr, protože to znamená více vzpomínek do kapes.

Věřím, že až jej Amélie dostane k osmnáctinám místo auta, bude jásat radostí! :))
A taky věřím, že až se začte do všech těch slov a vět, každá stránka na ni bude něžně hulákat, jak moc byla, je a bude milována.

Prože byla, je a bude.

Mějte krásný den, a nezapomeňte si občas vzpomenout na to, co je Vaše... :)

K.

-----
Pokud byste si tuhle něžnost také chtěli pořídit domů, nebo jí obdarovat malého člověka, který je na cestě, knihu najdete zde:
* stránky Rosy Mitnik
* stránky Jany Nachlingerové
galerie
komentáře
Přidat komentář
více slov
Sním, bydlím, vařím, tvořím, myslím, miluji a žiji.
Vítejte v mém světě!
Teď a tady!
napiš
sleduj
teď a tady 2018