teď a tady

2 roky a kousek mámou.

Před pár dny to byly 2 roky, co se k nám do Karlína přikutálela modrooká nespavá Amélie, a já se sama sebe ptám, kam ten čas tak utíká? Žádné klišé, svatá pravda, že s dětmi čas přidává do kroku, a nenávratně mizí za nejbližším rohem. Přijde mi to jako včera, co jsme tady s mužem "věštili z koule" ohledně pláče, správné teploty vody nebo prvních příkrmů, a ono nám to naše malé mimino najednou mluví ve větách, zpívá, maluje, tančí, počítá prsty na rukou a skáče jako dvorní kaskadér filmových studií amerických akčních trháků.

Je to nejlepší kamarádka a parťačka, na kterou se lze v jakoukoliv denní i noční dobu spolehnout, že vždycky vykročí na opačnou stranu, než je zrovna třeba jít, a že ze země v nestřežený moment kromě klacků a kamenů rychlostí blesku posbírá všechny vajgly, víčka, obaly, hřebíky a další poklady místních uliček. Stejně stabilní postoj si udržuje v drandění na tříkolce, které po 5 metrech vydatného ježdění dává košem, protože má zrovna chuť vykračovat si životem po svých. To, že na vyšlapování po svých nemá ani pomyšlení právě ve chvíli, kdy necháme tříkolku doma, zajisté psát nemusím, a o tom, kam strká prsty, a co všechno už přežvýkala, Vám raději vyprávět také nebudu.

Vnímavá a vychytralá, provokatérka každým coulem, plná radosti ze života.
Naše rozverná a tvrdohlavá...

... Amélie.

Nejvíce na té naší holce miluji její svobodnou duši, která v jednu chvíli dědovi lomcuje pákou v bagru, obdivuje traktory, míchačky a nákladní auta, a v tu druhou v tylové sukni tančí na špičkách. Miluje polívky, Chilli Con Carne, hrášek, kukuřici, cizrnu, okurku, tátovy špagety, rajskou a zapečené těstoviny. Ty s naším tatínkem ujídává z plechu na stojáka a mívá divoké záchvaty radosti. Nejlepším společníkem je momentálně pan Králík, a miminko, které po něžném pohoupání s oblibou zavírá do cestovní termosky na jídlo. Je postrachem všech kytek a svíček, tuze ráda si hraje na "spinkání", dokud se nemá jít opravdu spát, čištění zubů stále doprovází operní árie, nenávidí oblékání věcí přes hlavu, když je čas uklízet hračky, dělá, že zmizela v nenávratnu, s chutí zapíná troubu a myčku, kdykoliv se jí zachce, během praní prádla si libuje v přenastavování programů, 1000x vyleze tam, kam nemá, a směje se nám při tom vítězně do očí. Také ale rozdává úsměv na počkání, v parku se bez zaváhání podělí o svačinu s náhodnými kolemjdoucími, veselé "čaaau" má pro všechny známé i neznámé, u oběda sklání poklony slovy: "Mňam, mňam, mňam, dobe to chutná!", v dlani má v tu pravou chvíli schované pohlazení a upřímné "plomiiiiň", voní tak, že by se jeden učichal, a v jejím objetí a políbení najdete všechnu něhu a lásku světa.

Je to R E B E L.
Náš rebel.

Se srdcem na správném místě.

Díky za to, že jsi nás s tátou tenkrát chytila za ruce, kočičko!

Buď zdravá a svá!

Jsem za tu Tvou osobitost totiž nejšťastnější, přestože mě činí nejutahanější! ;)

Máma

-----

PS: Tvými slovy, Aminko:
"A maminka... aaa tatínek... aaaaa Amiška!".
<3